Kladno 7. 5. 2017 (třetí neděle po velikonocích)
Deset družiček – jsme víc moudří nebo pošetilí?

1.čtení: Zjevení Janovo 19, 6-9

A slyšel jsem zpěv jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu: "Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých. Tehdy mi řekl: "Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu." A řekl mi: "Toto jsou pravá slova Boží."

2.čtení: Matouš 25, 1-13

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: `Ženich je tu, jděte mu naproti!´ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly pošetilé rozumným: `Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!´ Ale rozumné odpověděly: `Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!´ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: `Pane, pane, otevři nám!´ Ale on odpověděl: `Amen, pravím vám, neznám vás.´ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Kázání:

Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu, Ježíš nám vypráví podobenství o deseti družičkách, z nichž pět bylo rozumných a pět pošetilých. Budeme-li si chtít dosadit, kdo je ten rozumný a kdo pošetilý, může někoho napadnout, že rozumní jsou ti v církvi a pošetilí ti mimo církev. Ale to by bylo víc jak povrchní. Rozumné i pošetilé družičky můžeme potkat i v samotné církvi. A když půjdeme ještě hlouběji, a budeme k sobě upřímní, zjistíme, že i my samotní, každý z nás je rozumný i pošetilý zároveň. Každý z nás si v sobě nese družičku rozumnou i družičku pošetilou. Kterou víc? Jak kdy.

Ty družičky mají své poslání – svítit vytrvale, neustále až do příchodu ženicha, respektive do obřadu svatby. Mám za to, že je nutné, aby lampy družiček svítili dokonce i při obřadu, aby bylo jasně vidět, koho si ženich bere. S tímto posláním je spojena i zodpovědnost – zodpovědnost za veškeré úkony, činy, aktivity, jednání, tedy za olej, za stále dostatečnou zásobu oleje.

Co je to olej? Olej je něco, co hoří, něco co hřeje a hlavně dává světlo. Chtělo by se říci, že světlo svítí na obě strany, ale ono ve skutečnosti svítí do všech stran a opět na několika rovinách. Za prvé je to Boží světlo v lidských rukách pro lidi – Boží světlo člověka pro člověka. Sem patří otevřenost druhým, láska k druhým, vnímavost, lítost, slitování, odpuštění zkrátka pomoc bližním, pomoc všem lidem kolem, i těm necírkevním. Můžeme si tu také připomenout největší Ježíšovo přikázání: „Miluj Boha svého a miluj bližního svého jako sebe samého…“ Boha lze milovat pouze přes lidi, neboť je také psáno: „Cokoliv jsi učinil tomu nejmenšímu, mně si učinil“. Za druhé je to světlo, kterým Bohu ukazujeme, komu je třeba pomoci ve věcech, na které už sami nestačíme. To je modlitba, modlitba za druhé. A za třetí je to světlo ve společenství věřících, světlo mezi námi pro nás. Naše vnitřní světlo v církvi. A v neposlední řadě v té nejhlubší rovině je to také světlo vnitřní ve mně – vnitřní světlo ve mně pro mě. Proto je důležité mít stále v patrnosti důležitost tohoto světla.

Kde brát olej? Četli jsme, že rozumné družičky si olej vzaly, zatím co ty pošetilé byly poslány, aby si ho koupily u kupců. Pošetilé také měli možnost si olej vzít, ale nevzaly. Teď, když přichází očekávaný čas, je pozdě si brát. Jsou nuceny si ho koupit u kupců. Tady se ukazuje zvláštní paradox. Ty pošetilé si musí olej koupit, musí za něj něco dát, musí za něj zaplatit, přes to je to marné, je jim to k ničemu. Zatím co ty moudré, které nemuseli platit nic, vstupují s ženichem do obřadní síně. Rozumné nic nekupovali, nic obětovat nemusely, jen si vzaly a zodpovědně plnily své poslání, když byl pro to čas.

Mluvil jsem sice hodně o světlu, ale termín „světlo“ v přečteném textu vůbec není použit. Je tu jen jedno slovo, které se světlem souvisí: „dohasínají“ – nebezpečí, které hrozí i nám. Dohasínají lampy církví? Dohasínají lampy mé osobní?

Únava z dlouhého čekání je patrná. Už první křesťané věřili, že se dočkají druhého příchodu Krista. Uplynulo více jak dva tisíce let, a pořád nic. Jsme unaveni stereotypem, neměnnou tradicí, upadajícím zájmem, a bylo by to ho jistě mnoho, co bychom mohli ještě vyjmenovat. A tak někdy přichází pochybnosti i touha vzdát to, věnovat se něčemu jinému… Má to vůbec ještě cenu brát si olej?

Jsme unaveni, usínáme, spíme. Ono, pokud jsme připraveni, můžeme odpočívat. Pokud jsme stále připravení, může nám být odpočinek prospěšný, ovšem nebezpečné je odpočívat, když připraveni nejsme.

Dlouhý čas čekání na ženicha (léto Boží milosti) bohužel nevnímáme jako dar, ale jako něco co nás ničí, trápí, deptá, degraduje a tak někdy upadáme do pocitů – Bůh na nás zapomněl. Upadáme do těchto pocitů jako církev? Upadám do těchto pocitů i já?…

Budu-li mluvit za sebe, tak ne. Nepropadám. Vím, že Bůh nezapomíná. Snažím se mít stále dostatek oleje a svítit, ale někdy je to vysilující, neboť mám pocit, že mezi lidmi jsem často sám – je nás málo. A také nevím, jak moc ten olej, který beru, je kvalitní. Kolísá jeho svítivost. Něco beru od Boha, něco od lidí – od Boha přes lidi. Budu-li brát jen od Boha, nemusím být pochopen.

Strach z nepochopení způsobuje zmatek. Bojím se říkat pravdu, abych nepohoršoval, abych neublížil. Beru příliš ohledy na druhé? Mohu si dovolit být důraznější? Nezatemňuji příliš světlo své lampy? Není můj problém v tom, že se se svým olejem příliš rozděluji a už mi nezbývá pro sebe?

Jsem rozumný i pošetilý zároveň. Nebo jsem víc pošetilý?...

Amen.