Kázání

Kladno, 18. 10. 2015 Neděle díkčinění

Introit: Žalm 45, 2

Písně: 32, 191, 219, 177, 608, 702

První čtení: Efezským 1, 3 - 12

Text kázání: Jeremjáš 1, 1 - 10

Chvála Bohu Otci, chvála Bohu Synu, chvála Bohu Duchu svatému. Chvála za tento den. Ale za co? Za co děkujeme Bohu? Činíme tak jen proto, abychom chválili a nepřipadali si jako nevděční? Je pravda, že chvála přináší dobrý pocit tomu, kdo chválí, a především tomu, koho chválíme a komu děkujeme. Chvály a díky jsou kouzelné, to všichni víme. Když někomu děkujete, zvyšujete jeho ochotu. Když neděkujete, naopak snižujete jeho ochotu a můžete příště, až budete potřebovat pomocnou ruku, narazit. A o pochvalách se ví také to, že zvyšují výkonnost. Když zaměstnavatel chválí své zaměstnance, a je v tom upřímnost a nikoliv jen manipulace, zaměstnanci se budou snažit ještě více.

Tělo žije z pokrmů a nápojů, duše žije z těchto abstraktních skutečností. Člověk zvládne dělat mnoho práce fyzické, když je dobře nakrmený, ale musí být zároveň motivovaný uznáním, a také očekáváním, že on sám i druzí budou mít z té namáhavé práce radost a užitek. Takže když chválíme a děkujeme, vlastně krmíme duši.

Jak to je s Pánem Bohem? Čeho chceme dosáhnout díkůvzdáním? U Boha nemůžeme jen tak mluvit o motivaci, ani o tom, že bychom si ho naklonili chválami a díky. Jeho péči, i když je drahá, nebo právě proto, že je drahá, nemůžeme ničím svým zaplatit. Nemáme na to ekvivalentní, srovnatelnou hodnotu, natož hodnotu, která by tu Boží péči převyšovala. Nemáme k tomu odpovídající hodnotu. Vlastně nemáme nic, co můžeme Bohu dát, co není jeho. Všechno, co máme je od něho, tak co mu chceme dát za sebe? Bohu můžeme něco jen vrátit.

Právě proto to stojí za to Pána Boha chválit. Stojí to za to mu poděkovat, že nám dává všechno od základu zdarma. Bůh, kterého nemůžeme ničím motivovat, má velkou radost. Ano, toto můžeme o Panu Bohu říct. Má velkou radost z nás, raduje se z toho, že umíme děkovat a chválit. Že nejsme nevděčníci, raduje se z toho, jak jsme nadšení, že přijímáme jeho dary s uznáním.

Proto, milí přátelé, při díkůvzdání je důležitá upřímnost. Neděkujeme proto, že musíme, aby se neřeklo. Neděkujeme proto, že chceme udělat dojem na Pána Boha, ale děkujeme proto, že si vážíme jeho péče a milosti. Proto je také důležité si uvědomit a vědět, za co vlastně Bohu děkujeme.

Jeremjáš nás inspiruje. Je to oddaný prorok, z něhož mluví sám Hospodin. Hned v prvním verši se dozvídáme, jaký je jeho původ. Jméno jeho otce, Chilkijáš, znamená „Bůh je můj podíl“. Zní to absolutně. Bůh není jeden z mých podílů, není jeden z mnoha, ale jen jeden jediný. Znamená to, že spoléhá především na Boha. On určuje ráz jeho života, obdarovává ho. Nakonec mu dal syna se jménem Jeremjáš, což znamená „Hospodin pozdvihuje“. A odkud kam? Ze dna ničemnosti do smysluplné existence.

„Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě.” Bereme ve víře za samozřejmost, že nám Bůh daroval život. Ale že Bůh zná člověka dříve, než ho vytvoří v lůně jeho matky, to je překvapující poznání vyšší úrovně. Rozumím tomu tak, že existence člověka není náhodná. To že ses tady, člověče, objevil, není náhoda. Žádný člověk není dílem náhody, ale dílem Božího plánování. Dříve, než se naši rodiče do sebe zamilovali a plánovali založit rodinu, věděl o nás sám Hospodin, který má pro každého člověka konkrétní místo pod sluncem. Má pro každého jedno důležité povolání.

Nemusíme být všichni proroci jako Jeremjáš, ale můžeme tomuto prorokovi naslouchat, když zve k pokání, varuje před důsledkem naší neposlušnosti vůči Bohu, před naší nevděčností vůči stvořiteli a dárci života. Jeremjáš samozřejmě káže i naději. Když budeme Bohu věrní, poznáme jeho moc, budeme nadále pod jeho péčí.

Nemusíme být všichni vůdci jako Mojžíš, ale můžeme se nechat vést těmi, ktere k tomu Hospodin povolal, aby nám ukazovali cestu a dovedli nás do cíle. Kdo bloudí a nenachází cestu k Bohu, nejspíš si může za to sám. Nemusíme být všichni ekonomickými správci jako kdysi Josef u faraona v Egyptě, ale můžeme si v poctivosti vydělávat na chléb náš vezdejší, který nám Bůh dává skrze práci.

Není nutné, abychom byli všichni vším, ale každý jsme něčím a věřím, že každý byl v Božím plánu ještě před narozením. Hlavním povoláním každého je společenství s Bohem. A to je také hlavní důvod, proč Bohu děkujeme, proč Boha chválíme.

Jeremjáše dal Bůh pronárodům za proroka. Za koho nám Tě Bůh dal, milá sestro, milý bratře? Proroků máme dost, ale šiřitelů evangelia nikdy není dost. Stavaři nám dávno postavili, ale opravářů a údržbářů nikdy není dost. Život máme v hojnosti, ale umění žít, zejména v lásce a vzájemnosti, nikdy není dost. Nemůžeme si stěžovat, že není mnoho Božích povolání a my se v těch málo nevidíme. Jestli umíš žít v lásce k bližnímu, jestli umíš napomáhat stavět mosty, aby lidé nacházeli cesty k sobě, jestli umíš napomáhat k tomu, aby lidé žili v pokoji, máš velmi cenné povolání – to nejzákladnější.

Bůh nás povolává k tomu, aby každý objevil sebe, aby objevil skutečný život, a to je život s Bohem. A v tom objevování sebe objevujeme také důvody vděčnosti a chval Bohu.

„Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec.“ Ale Hospodin mi řekl: „Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš.” Co může Jeremjáš chtít víc? Je chlapec a Bůh z něho udělá chlapa. Je nevýmluvný a Bůh z něho udělá odvážného řečníka, který se nebojí říkat pravdu ani mocným králům. Jediný jeho vklad je poslušnost Bohu. A ten ho ujišťuje, “Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.“ Toto ujištění ukazuje mimo jiné, že Jeremjáše nečeká lehký úkol. Jeho povolání bude v něčem rizikové, jeho život bude v ohrožení. Co z toho vyplývá? Od Pána Boha nepřijímáme jenom dary, které nám usnadňují život. Přijímáme také těžké úkoly, kterými se určitým okruhům lidí nezavděčíme. Máme ještě důvody k díkůvzdání? Máme důvody chválit Boha, který se z poklidného nebe dívá na nás, jak se pereme s životem v nepoklidném světě a ještě chce po nás poslušnost?

Ano, máme velké důvody k díkůvzdání. Hospodin nejen že není viníkem toho, že si vytváříme svět k obrazu svému, ale zachovává nám věrnost. Neúnavně nám poslal a posílá lidi, kteří se snaží před zkázou varovat. Volají k pokání a ukazují nám správný směr. Dal nám Písmo svaté, které k nám živě promlouvá ke všem situacím ze života a ve všech dobách. Skrze Ježíše nám všem slouží velkou láskou a milostí. A v utrpení nás neopouští. Pán Bůh ústy svého jednorozeného syna posílá také nás, abychom byli solí země, máme tu zemi trochu zúrodnit, aby se v ní dalo lépe žít.

„Hleď, tímto dnem tě ustanovuji nad pronárody a nad královstvími, abys rozvracel a podvracel, abys ničil a bořil, stavěl a sázel.“ Ze šesti sloves jen jedna třetina popisuje pozitivní poslání, stavět a sázet. Ale před tím je třeba rozvracet a podvracet, ničit a bořit. To jsou asi ty úkoly, které jsou životu nebezpečné. Ale je nutné je plnit, je nutné do toho jít. Je třeba rozvracet a podvracet mocnosti temnoty, království budovaná na nespravedlnosti a nenávisti. Není to nutně politický boj, Hospodin neposílá Jeremjáše, aby rozvracel politické útvary, ale má vést jasně duchovní boj proti zlu a falešným nadějím všech, kteří opouštějí Boží cesty a jdou si po svých.

Jeremjáš má ničit základy říše zla. Má bořit všechny věže, kterými člověk stoupá na falešný trůn, má volat proti lidské pýše a sebestřednosti, které zapomínají, že život je jen půjčený a je pomíjivý. A že za život vděčíme Bohu, ne sobě. Teprve po zboření všeho falešného následuje úkol pozitivní, stavět a sázet. Stavět na dobrých základech, na pravém poznání a uznání svého stvořitele. Sázet v lidských srdcích lásku, víru a naději. Sázet semena Božího království. To je ten duchovní pokrm, kterým se živí duše.

Tady před stolem Páně vidíme plody ze země. Jsou ukázkou Boží péče o nás. A tady na stole je Bible, duchovní pokrm. Člověk to všechno potřebuje. Díky za to všechno, za fyzický pokrm a za duchovní pokrm patří jedinému Bohu, jemuž Buď čest a sláva na věky. Amen

Poslání: Abakuk 3, 2

Požehnání:

Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná! Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností, se zdarem důstojně do boje vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň. (Žalm 45, 3 - 5)