Dr. Berndt Kuschnerus: Kázání na neděli 26.5.2024 v Lidicích

Gnade sei mit euch und Friede von Gott, unserm Vater, und dem Herrn Jesus Christus! 

Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista!

Der Predigttext für den heutigen Sonntag steht im ersten Brief des Petrus, Kapitel 1, Vers 3:

Text kázání na dnešní neděli je zapsán v Prvním listu Petrově, kapitole 1., verši 3.:

"Gelobt sei Gott, der Vater unseres Herrn Jesus Christus, der uns nach seiner großen Barmherzigkeit wiedergeboren hat zu einer lebendigen Hoffnung durch die

Auferstehung Jesu Christi von den Toten."

„Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději."

Gott segne unser Reden und unser Hören. Amen.

Bůh požehnej naše slova a naše naslouchání. Amen.

Gelobt sei Gott, liebe Gemeinde. Ich lobe Gott, dass ich gemeinsam mit Ihnen diesen Gottesdienst feiern darf. Nach all dem Schrecken, den Verbrechen und dem Leid, das vor fast 82 Jahren Deutsche über diesen Ort und seine Menschen gebracht haben: Sie haben Bewohner ermordet und verschleppt, die Häuser, die Schule und die Kirche dem Erdboden gleich gemacht, den Friedhof zerstört, die Bäume gefällt.

Pochválen buď Bůh, milý sbore. Chválím Boha za to, že mohu slavit tuto bohoslužbu společně s vámi. Po všech hrůzách, zločinech a utrpení, které Němci před téměř 82 lety přinesli obci Lidice a jejím obyvatelům: vraždili a unášeli obyvatele, srovnali domy, školu a kostel se zemí, zničili hřbitov a pokáceli stromy.

Heute feiern wir an diesem Ort gemeinsam den Gottesdienst. Das ist für mich ein Geschenk und ein Zeichen der Versöhnung.

Dnes společně slavíme v kontextu této události bohoslužby. Pro mě je to dar a znamení smíření.

So spricht mir heute der Text des ersten Briefes des Petrus aus dem Herzen. Er erzählt von einer lebendigen Hoffnung, von Barmherzigkeit, von Wiedergeburt.

Takto oslovuje moje srdce text prvního dopisu Petrova. Vypráví o živé naději, o milosrdenství, o novém zrození.

"Mit jedem Menschen ist etwas Neues in die Welt gesetzt, was es noch nicht gegeben hat, etwas Erstes und Einziges", hat Martin Buber einmal gesagt. Ein großartiges Versprechen liegt in jeder Geburt. Gott fängt neu an. Ganz von vorn. Was für ein großartiges Glück des Neubeginns liegt in jeder Geburt. Eine ganze Welt geht auf mit der Geburt eines Kindes. Was wird aus dem Kind einmal werden? Welche Wege wird es einmal einschlagen?

„S každým člověkem přichází na svět něco nového, něco, co tu dříve nebylo, něco jedinečného,“ řekl jednou Martin Buber. V každém zrození je obsažen velký příslib. Bůh dává naprosto nový počátek. Jaké velké štěstí nového počátku je v každém novém zrození. S narozením dítěte se otevírá celý nový svět. Čím nově narozené dítě bude? Jakými cestami se bude jeho život ubírat?

Wie grauenhaft ist es, wenn Kindern die Zukunft genommen wird. So wie den Kindern von Lidice, die im Juni 1942 gewaltsam von ihren Müttern getrennt und kaltherzig umgebracht wurden. Und wer muss nicht an das entsetzliche Leid der Kinder heute in den Kriegen denken?  

Jak je to hrozné, když je dětem odňata budoucnost. Tak jako lidickým dětem, které byly v červnu 1942 násilně odloučeny od svých matek a některé s chladným srdcem zavražděny. A kdo dnes nemusí myslet na strašlivé utrpení dětí ve válkách?

Dass wir geboren worden sind, ist nicht unsere Tat. Wir haben es nicht selbst entschieden. Kein Mensch hat sich selbst zur Welt gebracht. Es ist ein Geschenk, lebendig zu sein. Es ist Gnade, dass die Erde uns trägt, dass wir Luft zum Atmen haben und Menschen an unserer Seite. Und dann kommt es darauf an, was wir aus diesem Geschenk machen.

To, že jsme se narodili, není naše zásluha. Nerozhodli jsme to sami. Žádná lidská bytost neporodila sama sebe. Je dar života. Je to milost, že nás země nese, že máme vzduch k dýchání a lidi po našem boku. A pak už záleží na tom, jak s tímto darem naložíme.

Das ist wohl auch bei der Wiedergeburt so. Sie schenkt einen neuen Anfang. Inmitten der alten, zerstörten Welt, inmitten der verfehlten, schuldbeladenen Geschichte entsteht etwas Neues. Aus den Trümmern erhebt sich neu das Leben. Wir können auch unsere Wiedergeburt nicht selbst machen. Genauso wenig, wie unsere Geburt. Aber vielleicht können wir die Gnade eines Neuanfangs erleben.

Tak je tomu i v případě znovuzrození. To dává nový začátek. Uprostřed starého, zpustošeného světa, uprostřed dějin, které jsou zatíženy vinami, vzniká něco nového. Z trosek vzchází nový život. My sami se také nemůžeme zasloužit o nové zrození. Podobně tak, jako se nemůžeme přičinit o náš fyzický příchod na tento svět. Možná však můžeme zažít milost nového počátku.

Ernst Uhl war einer meiner Vorgänger im Amt des leitenden Theologen im Kirchenausschuss der Bremischen Evangelischen Kirche. Er hat mir damals die Hände aufgelegt und mich in den Pfarrdienst gesegnet. Ernst Uhl hat über viele Jahre beharrlich an der Verbindung zwischen Lidice und Bremen gearbeitet. Und zugleich war ihm klar: Wir können uns darum bemühen. Wir können darum bitten. Aber wir können nicht machen, dass es gelingt. Die Begegnungen und Freundschaften mit Ihnen, liebe Gemeinde, hat er immer als ein Geschenk erlebt. Es ist ein Wunder der Gnade, dass es nach den schrecklichen Verbrechen der Deutschen Versöhnung gibt. Noch bis kurz vor seinem Tod ist Ernst Uhl regelmäßig hierhergefahren. Oft ist er mit jungen Menschen gereist. Dass die Lidice-Initiative in Bremen weitergeführt wird, war ihm sicher besonders wichtig. Darum freut es mich besonders, dass wir mit unserem Besuch und diesem Gottesdienst daran anknüpfen können.

Ernst Uhl byl jedním z mých předchůdců ve funkci vrchního faráře církevního výboru Brémské evangelické církve. Pak na mě vložil ruce a požehnal mi do služby sboru. Ernst Uhl na spojení Lidic a sboru na Kladně s Brémami vytrvale pracoval řadu let. A přitom mu bylo jasné: Můžeme se snažit. Můžeme o to požádat. Ale sami to nezvládneme. Setkání a přátelství s vámi, milý sbore, vždy prožíval jako dar. Je zázrakem milosti, že po strašlivých zločinech Němců dochází ke smíření. Ernst Uhl do Lidic ještě krátce před svou smrtí pravidelně cestoval. Často přicestoval s mladými lidmi. Určitě pro něj bylo obzvláště důležité, aby brémská iniciativa spojená s Lidicemi pokračovala. Proto mne zvláště těší, že na toto můžeme s naší návštěvou spojenou s bohoslužbami navázat.

Damit wir Zukunft haben, müssen wir uns an die Vergangenheit erinnern. Das sage ich bewusst als Deutscher. Denn Schuld geht nicht weg, auch nicht durch Vergebung. Wer von uns könnte die schrecklichen Verbrechen, das furchtbare Leid rückgängig machen? Aber es ist Barmherzigkeit, wenn aus Schuld etwas Neues erwachsen kann. So wollen wir der Opfer der Gräueltaten durch die deutschen Besatzer gedenken und dazu beitragen, dass sich solche grausamen Untaten nicht wiederholen.

Abychom sami měli budoucnost, musíme si připomínat minulost. Říkám to vědomě jako Němec. Protože vina nezmizí, ani odpuštěním. Kdo z nás by mohl odčinit tak hrozné zločiny a s nimi spojené utrpení? Ale v tom je milosrdenství, že i z viny může vzniknout něco nového. Chceme připomenout oběti zvěrstev spáchaných německými okupanty a napomoci tomu, aby se podobně kruté zločiny již neopakovaly.

Im Jahr 1942 sollte nach dem Willen der SS-Führung in Prag das Dorf verschwinden und der Name Lidice für immer vergessen werden. Doch das Gegenteil ist geschehen: Lidice ist zum Symbol für Besatzungsverbrechen geworden. Weder der Ort, noch die Verbrechen, die die Nationalsozialisten an den Mensch hier verübt haben, sollen vergessen werden.

V roce 1942 měla podle vůle vedení SS v Praze obec Lidice zaniknout a jméno Lidice mělo být navždy zapomenuto. Ale stal se opak: Lidice se staly symbolem okupačních zločinů. Nemělo by se zapomínat ani na místo, ani na zločiny, které v Lidicích němečtí národní socialisté na lidech spáchali.

Lidice ist zugleich ein Symbol für die Hoffnung geworden. Nach dem Ende des Zweiten Weltkriegs wurde ein neues Lidice aufgebaut. Für mich ist dieser Ort auch deshalb ein Zeichen der lebendigen Hoffnung, weil er dem Hass und der Gewalt in unserer Welt eine andere Kraft entgegensetzt. Dem Gedenken entwächst der Wunsch nach Frieden und Freundschaft, wie er in dem Rosengarten Ausdruck findet.

Lidice se staly také symbolem naděje. Po skončení druhé světové války byly postaveny nové Lidice. Pro mne je toto místo také znamením živé naděje, protože se zde jinou silou čelí nenávisti a násilí v našem světě. Touha po míru a přátelství vyrůstá ze vzpomínání, jak je vyjádřeno v lidické růžové zahradě.

Wir haben diese Hoffnung bitter nötig. Denn wir erleben in unserer Nachbarschaft wieder Krieg. Viele unserer Sorgen und Gedanken richten sich auf den Krieg in der Ukraine. Wie soll es nach der Zerstörung und dem Leid dort überhaupt einmal weitergehen? Und die gleiche Frage bedrängt uns, wenn wir an den Terror und den Krieg in Israel und Gaza denken. Alle, mit denen ich spreche, drücken eine tiefe Ratlosigkeit aus. Es ist zum Verzweifeln! Frieden und Versöhnung scheinen unmöglich zu sein. Sie scheinen so unmöglich zu sein, wie eine Auferstehung von den Toten. Und doch: Wir kennen die Hoffnung, die daraus entsteht, dass ein grausam Gekreuzigter mit seiner Barmherzigkeit mitten unter uns lebendig ist - Jesus Christus. Und wir erleben, dass von diesem Ort, der dem Untergang geweiht war, eine Botschaft der Versöhnung ausgeht. Das lässt mich hoffen, dass einmal auch an anderen Orten auf dieser Welt Frieden einzieht. Es ist eine Ermutigung, sich weiter für den Frieden einzusetzen.

My zoufale tuto naději potřebujeme. Protože v našem sousedství opět zažíváme válku. Mnoho našich obav a myšlenek se zaměřuje na válku na Ukrajině. Jak by toto mělo pokračovat po tamní zkáze a utrpení? A stejná otázka nás trápí, když přemýšlíme o teroru a válce v Izraeli a Gaze. Každý, s kým mluvím, vyjadřuje hluboký zmatek. Je to k uzoufání! Mír a usmíření se zdají nemožné. Zdá se, že jsou stejně nemožné jako vzkříšení z mrtvých. A přece: Známe naději, která pramení z toho, že mezi námi svým milosrdenstvím žije Ježíš Kristus – ten krutě ukřižovaný. A zažíváme, že z tohoto místa, které bylo odsouzeno k záhubě, vychází poselství smíření. To mi dává naději, že mír jednoho dne přijde i na jiná místa na světě. Je to povzbuzení k další práci pro mír a pokoj.

Wie gut, dass wir heute miteinander diesen Gottesdienst feiern können! Ich bin voller Dankbarkeit. Gott hat uns nach seiner großen Barmherzigkeit wiedergeboren zu einer lebendigen Hoffnung durch die Auferstehung Jesu Christi von den Toten. So schenkt Gott uns Zeichen der Hoffnung. Der Hass kann überwunden werden. Die Macht der Gewalttäter wird vergehen. Die Barmherzigkeit wird bleiben. Frieden und Freundschaft werden erblühen. Lasst uns darauf vertrauen! Gelobt sei Gott!

Und der Friede Gottes, welcher höher ist denn alle Vernunft, bewahre eure Herzen und Sinne in Christus Jesus, unserem Herrn. Amen.

Jak je dobré, že dnes můžeme společně slavit tuto bohoslužbu! Za to jsem velmi vděčen. Bůh nás podle svého velkého milosrdenství znovuzrodil v živou naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých. Bůh nám tedy tímto dává znamení naděje. Nenávist lze překonat. Dopad násilných zločinů se v myslích rozplyne. Milost zůstane. Mír a přátelství budou vzkvétat. Věřme tomu! Bůh budiž pochválen!

A pokoj Boží, který převyšuje každý rozum, bude střežit vaše srdce a vaši mysl v Kristu Ježíši, našem Pánu. Amen.