Kladno
10. 10. 2021
Text kázání: Izajáš 45, 7
„Já
vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin
konám všechny tyto věci.“
Zamyšlení
Představme
si soudní případ, máme podezřelého, hledají se důkazy, abychom se
rozhodli o vině, nebo nevině. O výši trestu nebo o zproštění viny. Nejlepší
a nejjednodušší pro žalobce a samotné soudce je přiznání pachatele.
Náš
Bůh bývá často souzen, často jej umisťujeme do lavice pachatelů ve svých
myšlenkách a v hodnocení dění ve světě. Obviňujeme jej ze všeho možného
i nemožného. Kde byl Bůh, když se dělo to či ono? Ano, Bůh je obviňován
z nečinnosti, když měl něco udělat a on to neudělal. Je obviňován z mlčení
v případech, kdy měl promluvit a říci svůj jasný názor. Místo toho mlčel.
Je obviňován z váhavosti, když nás nechává dělat nějak skutky, pak
zjistíme, že to mělo být jinak, měli jsme počínat jinak. Bůh je obviňován
z bezohlednosti, když nechává umírat nevinné, zejména bezbranné děti a
ženy. Bůh bývá také spolupachatelem, protože přehlíží, jak si ubližujeme
navzájem. Nezasahuje, nekárá, nesoudí, vlastně neříká k tomu vůbec nic.
Jediné,
co může tohoto Boha zachránit před odsouzením, je, když nebude. Známe to.
Po smrti pachatele se případ odkládá. Pro nás věřící je jedna velká šance:
zavřít to (bibli)…, umýt si ruce a začít popírat. Jedině tak přestaneme
na sebe upozorňovat a přivolávat hněv těch, kteří Boha obviňují, protože
má na svědomí všechno zlé, co se kolem nás děje. Jak jednoduché. A dnes
máme přiznání samotného Boha.
„Já
vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo“. Říká
to hrdě a s důrazem: „já Hospodin konám všechny tyto věci.“ To jsou
zajímavá slova tlumočená prorokem Izajášem. Dobrý argument pro ty, kteří
odmítají Boha, protože je tady nedostatek dobra. A zlo je všude, to samo
jako by popíralo Boží existenci. Dobrý Bůh nemůže dovolit, aby bylo tolik
zla. Dělá si Izajáš legraci? Nebo žertuje sám Hospodin? Zdá se, že ne.
Jasná výpověď, žádná ironie. Přesto padne li otázka, zda Bůh koná
zlo, odpověď zní jednoznačně NE. To by zapíralo Boha ještě víc. Náš Bůh
je dobrý a koná dobro. Je tvůrcem dobra i světla.
Bůh v Izajášově
výpovědi zdůrazňuje svoje absolutní panování. Mimo Hospodina není žádný
jiný Bůh. A tento náš svět je jeho absolutním dílem. Není nic, co by přišlo
odjinud bez Božího vědomí. Ale především není nic, co by bylo mimo jeho
moc. Ani zlo nemůže působit suverénně tak, že by Bůh byl na něho krátký.
Jinak řečeno zlo nemůže přerůst Boží moc, nemůže Boha a jeho dobro
ohrožovat. Je-li zlo protikladem dobra, zajisté není jeho konkurentem, je jen
jeho narušitelem, jeho odvrácenou stranou.
Jak by řekl německý
filozof, racionalista Leibniz, zlo má svoje místo v tomto světě, je součástí
nejlepšího ze všech možných světů, které Bůh mohl projektovat a nakonec
se rozhodl pro tuto podobu, pro tento svět, jaký známe se vším všudy. Přesto
zlo, dodal by Leibniz, nemá vlastní existenci, nepůsobí nezávisle, je jen
absencí nebo ústupem dobra. Stejně tak tma nastává, až když to, co působí
světlo, zmizí. Tma tedy neexistuje, je jen výsledkem absence světla – stav
z nepřítomnosti světla. „Já vytvářím světlo a tvořím tmu.“ Jak
Hospodin tvoří tmu? Paradoxně ne tím, že on Hospodin chce, ale že my
chceme tmu, respektive nechceme Boží přítomnost znamenající světlo. Možná
nebo i tím, že my Boha vypudíme. Když umíral na kříži Boží Syn,
nastala tma, jak shodně píšou synoptická evangelia. Matouš, Marek a Lukáš
nám touto přírodní metaforou chtějí sdělit, že smrt Božího syna znamená
vítězství temných sil. Bůh odchází, temnoty vítězí.
Život
a smrt, jsou extrémním příkladem dobra a zla, aspoň z toho našeho pohledu.
Dobro a zlo tvoří asi nejabstraktnější protiklad dvou různých extrémů
našeho světa. Nenabízejí vždy jasné dělení. Co je vlastně zlo? A co je
dobro? Často slyšíme v debatách: „jak se to vezme, jak kdy, to je prostě
relativní“ atd. A nakonec to nejviditelnější z extrémů, co jasně rozeznáváme:
den a noc, světlo a tma. To jsou kategorie, ve kterých se náš život odehrává,
ve střetu dobra a zla, ve střídání dne a noci. To je rytmus života, který
pro každého začíná narozením a končí smrtí.
Světlo
existuje, tma neexistuje. I to je relativní. Nabízejí se dva úhly pohledu. Náš
a Boží. Bůh je světlo, a jelikož sám působí světlo, nemůže ve tmě být.
Zná slunce noc? Chodí opravdu slunce v noci spát? Ne, má smůlu. Kam přijde,
tam je světlo, ať chceme nebo ne. A takový je náš Bůh, světlo samo sebou.
Ovšem z našeho pohledu tma existuje, neboť je to stav, který by tady byl pořád,
kdyby to slunce, zdroj světla, k nám nepřicházelo, nebo kdybychom si
nevymysleli žárovky a podobná tělesa, která nám pomáhají vytvářet světlo.
Pro nás to znamená, že když nebudeme chtít Boha, volíme automaticky tmu. Bůh
pak může říct, já tvořím tmu. Tvoří ji tím, že odejde, ale on sám v
té tmě není. Stejně tak slunce tvoří tmu, když zapadá, ale samo v té tmě
není. Ta zůstává tady pro nás. Světlo má jasný zdroj, tma nikoliv.
Chceme-li tmu, získáme ji jedině tím, že zatemníme. Tj., vytvoříme takové
podmínky, aby světlo přestalo pronikat.
Tma
neproniká jako světelné paprsky, nemá rychlost jako světlo, zůstává na místě
a jen čeká na příležitost, aby se zviditelnila, aby řádila. Právě v tom
je ukázka Boží moci. Bůh přichází a odchází. Proniká do temnoty, aby
uzemnil tmu. Nehybná tma nemá kam utéct před Hospodinem.
Člověče,
světe, je-li tvoje podstata tma, nemáš kam utéct, nemáš vlastní dynamiku.
Jsi jenom milost, jsi jen to, co ti Bůh povolí. Tvoje záchrana přijde, když
se vzdáš. Bůh pokořuje tmu, tvořil ji tak, aby zůstávala na místě, aby
nedělala problémy.
Lež
má krátké nohy, že? Tma je má ještě kratší. A se zlem to nebude jinak.
Všechny jsou Bohem dostižitelné. „Tvořím zlo.“ Toto podivné přiznání
chápu jako potěšující oznámení. Zlo není samostatné, neběhá po světě
bez dozoru, někdo nad ním má moc, sám Hospodin má zlo pod kontrolou. Od
narození vedeme boj proti absolutnímu zlu, proti smrti. Snažíme se před ní
utéct, vyhnout se jí nebo ji aspoň oddálit. Přitom používáme všelijaké
nástroje, které můžeme zas dělit na dobro a zlo, světlo a tmu. Boj s
osudem, smíření s osudem, zapírání a korigování svého osudu, tím vším
je život. Toužíme po světle, bojíme se tmy. Těší nás světlé okamžiky
našeho života, temné stránky života nás zneklidňují. Taková je naše přirozenost
– touha po vládě světla a odmítání temnoty. Ale to absolutní zlo, smrt,
nás vždy dožene. To je velmi smutné poznání. Člověk má ještě kratší
nohy, než to absolutní zlo, smrt. Neutečeme jí. Ale s Bohem se všechno mění.
Bůh nám skrze Krista přináší vítězství nad zlem.
Uzavřeme
tento, možná složitý, obraz konstatováním, že Bůh je světlo, dobro,
moc. Je samohybnou silou. Pronikne kamkoliv. Tma, zlo mohou jen to, co je jim
povoleno. Jejich moc přesahuje naše možnosti. Máme kratší nohy, ale jsme
pohybliví na rozdíl od tmy, a zřejmě jsme pohyblivější než zlo. Tma a
zlo nás lapají, protože na nás někdy a někde číhají. My máme možnost
utéct směrem k Bohu, ke světlu. Čím větší světlo, tím menší tma, čím
větší dobro, tím menší zlo. Jsme ústředním bodem střetu všech možných
protikladů, ale jsme také jejich součástí.
Bůh
svým způsobem povoluje člověku páchat zlo. Ptáme se jak? Jednoduše tím,
že mu dal svobodu volby. To nás nutí činit neustále nějaké rozhodnutí. Převládá-li
tma, stejně jako zlo, děje se to mnohdy z naší volby.
„Vy
všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.“
Říká apoštol Pavel. Nepatříme nehybné moci. Nemůžeme patřit moci, která
hýbe díky našemu Bohu, díky nám, protože nám Bůh nabízí podíl na své
moci. To je pozvání ke spojenectví s Bohem, který nám dává moc nad zlem a
tmou. Nepřiznáme také, že tvoříme zlo a tmu tím, že nevyužíváme možnost
se spojit a spolupracovat se svým mocným spojencem? Možná se tímto ocitneme
na lavici obžalovaných. Žalobce a soudce by byl sám Bůh.
„Já
vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin
konám všechny tyto věci.“ Toto přiznání není nic jiného než vyjádření
suverenity.
Zlo
neexistuje samo sebou, nemá suverénní působení, je závislé, tma nemůže
být, když budeme chtít Hospodina. Zlo a tma vládnou v nepřítomnosti Boha,
přicházejí tehdy, když Boha vyženeme, když zneužíváme svobodu proti
dobru a světlu.
Buďme
děti světla, nenechme, aby nám vládla noc nebo temnota. Přestaňme zatemňovat,
nechme světlo, ať svítí na našich cestách za nadějí, vírou a láskou.
Nepřekážejme světlu, nechme, ať pronikne ke všem, ať prosvitne všem. Buďme
těmi, kdo razí světlu cestu k vítězství nad temnotami, kdo razí dobru
cestu k vítězství nad zlem. Láska je to, co přemáhá zlo. Bůh je zdrojem,
my buďme nástrojem jeho moci.
Já
vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin
konám všechny tyto věci.“ Toto není přiznání viny, ale moci a vlády
nade vším. A místo souzení, pojďme Boha chválit s uznáním jeho moci a síly.
Amen