Kázání

Kladno, 10. 06. 2018 (2. neděle po sv. Trojici) Život ve sboru

Dr. Ernst Uhl (Německo, Brémy), český překlad Václav Kadeřávek

Text: 1. Korintským 14, 1-4, 23-25
Držte se lásky, mějte horlivou touhu po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali. Neboť ten, kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, ale k Bohu (nikdo mu totiž nerozumí) a duchem mluví tajemství. Avšak ten, kdo prorokuje, mluví k lidem pro jejich vybudování, povzbuzení a potěšení. Ten, kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, avšak ten, kdo prorokuje, buduje církev.
Kdyby se tedy sešla celá církev najednou a všichni by mluvili jazyky a přišli by tam prostí lidé nebo nevěřící, neřeknou snad, že blázníte? Kdyby ale všichni prorokovali a přišel by někdo nevěřící nebo prostý, bude všemi usvědčován a všemi posuzován. A tak budou zjevena tajemství jeho srdce; potom padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná, že Bůh je opravdu mezi vámi.

Kázání:

Liebe Gemeinde,

in der Predigt heute geht es um das Leben in und mit der Gemeinde. Wir sollen fair und offen miteinander umgehen. „Strebt nach der Liebe!“, sagt der Apostel Paulus. Ein weites Feld, wenn da etwas näher hingeschaut wird! Nicht zuletzt geht es darum, was und wie in der Gemeinde geredet wird. Was und wie wird da eigentlich erzählt jeden Sonntag im Gottesdienst? Wofür steht die Gemeinde? Der Gottesdienst ist sozusagen der Prüfstein, wie es um die Gemeinde bestellt ist. Der Gottesdienst soll eine Zusammenkunft sein, der die Menschen „aufbaut“, sie „ermutigt“ – wenn es sein muss, auch mit mahnenden Worten – und der sie „tröstet“, wie Paulus sich ausdrückt. Der Gottesdienst soll so gestaltet und ausgerichtet sein, dass die Menschen angesprochen werden, ja, dass der eine oder andere gar neu zum Glauben und zur Gemeinde kommt.

Milý sbore,

v dnešním kázání jde o otázky života ve sboru a se sborem. Měli bychom spolu navzájem vycházet fair a otevřeně. „Držte se lásky“, říká apoštol Pavel. Když se na to podíváme zblízka, zjistíme, že se jedná o rozsáhlé téma. V neposlední řadě jde o to, jak a co se sděluje ve sboru. Co a jak je vlastně sdělováno během bohoslužeb? O bohoslužbách se dá říci, že jsou tím místem zkoušky, na kterém se vše láme a ukazuje se, jak je o sbor postaráno. Bohoslužba by měla být setkáním, které vytvářejí lidé a kde – je-li toho zapotřebí – je dodáváno odvahy někdy i cestou napomenutí a kde – jak říká Pavel – nacházíme útěchu. Protože bohoslužby by měly být vytvářeny tak a směřovány k tomu, aby člověka oslovovaly, protože ten či onen účastník může být v otázce víry nováčkem a třeba i poprvé ve sboru.

Ein hohes Ziel! Aber es ist nichts Unmögliches, was da erwartet wird. Paulus geht davon aus: Jeder/ jede in der Gemeinde hat eine Begabung. Jedem / jeder ist eine Gabe gegeben, mit der er etwas beitragen kann zum Leben der Gemeinde. Jeder / jede kann etwas von sich geben, um für andere da zu sein. Der eine ist musikalisch, kann die Orgel spielen, ein anderer hat die Gabe, Menschen beizustehen und zu trösten, ein anderer kennt sich in der Bibel aus und kann den christlichen Glauben erklären, ein anderer hat praktische, handwerkliche Begabungen, ein anderer macht eine Spende, ein anderer nimmt sich Zeit, Kranke zu besuchen. Oder jemand fotografiert für die Gemeinde oder jemand backt Kuchen für die Zeit nach dem Gottesdienst. So gibt es ganz viele Gaben und Begabungen. „Geistliche Gaben“, nennt das Paulus, weil sie alle dem Aufbau und dem Zusammenhalt der Gemeinde dienen. Und so kann auch Kuchen backen eine „geistliche Gabe“ sein.

To je ovšem náročný cíl. Nejde ovšem o nic nemožného, v tom, co se zde očekává. Pavel tu vychází z toho, že každý či každá ve sboru má svá obdarování. Každému či každé je dáno obdarování, se kterým může v něčem životu sboru přispět. Někdo je muzikální a může hrát na varhany, jiný má dar empatie - schopnost být druhým oporou a potěšovat, jiný je prakticky založen a je manuálně zručný, Jiný může dávat dary, další věnuje svůj čas návštěvám nemocných. Další pro sbor fotografuje nebo upeče koláč pro setkání po bohoslužbách. Tak je k disposici mnoho darů a obdarování. Pavel to nazývá „Duchovní dary“, protože to všechno napomáhá budování sboru a posílení jeho soudržnosti. A tak může být i pečení koláče opravdovým „duchovním darem“.

Eine Gabe, auf die es in der Gemeinde besonders ankommt, ist, wie anfangs schon angedeutet, die Gabe der geistlichen Rede. In der Predigt darf kein Unsinn geredet werden oder nur unverbindliche Allgemeinplätze. Was Gott, was Christus heute uns zu sagen hat – dem Gesunden und dem Kranken, dem Armen und dem Reichen, dass Jesus uns nahe kommt im Reich Gottes: das gehört auf der Kanzel oder im Gespräch aktuell gesagt. Aber auch abgesehen von der Gemeinde: An vielen Stellen im täglichen Leben ist es wichtig, jeweils gezielt die richtigen Worte zu finden. Wir wissen aus eigener Erfahrung: ein gutes Wort zur rechten Zeit am rechten Ort kann helfen, kann trösten, kann anspornen oder Mut machen. Umgekehrt kann ein falsches oder böses Wort verletzen, o zerstören, verwirren. Von Fake news spricht man heute.

Jedno obdarování, které ve sboru zvláště přichází ke slovu, je, tak, jak bylo zmíněno na začátku, dar duchovní řeči. V kázání by neměly zazívat nesmysly nebo jen nezávazná povšechná vyjádření. Co Bůh, Kristus v dnešní době říká jak zdravým, tak nemocným, jak chudým, tak bohatým, je, že Ježíš je nám nablízku v Božím království. To patří na kazatelnu nebo by mělo v rozhovorech být přítomno. Ale také když odhlédneme od života sboru: na mnoha místech našeho denního života je důležité cíleně nacházet ta správná slova. Ze zkušenosti víme, že správné slovo ve správnou chvíli na správném místě může pomoci, může potěšit, může povzbudit a dodat odvahy. Naopak může však neupřímné či zlé slovo zranit, zbořit a zmást. V dnešní době se hovoří o tzv. Fake news – úmyslně zkreslených zprávách.

Noch nie war es so wichtig, auf die sorgfältige Wahl der Worte zu achten wie heute in der Zeit der „neuen Medien“, wo so leicht verleumdet, beleidigt oder das Gesagte ins Gegenteil verkehrt wird. In der Kirche betrifft das besonders die Pfarrer, die jeden Sonntag das Evangelium zu verkündigen und Seelsorge zu treiben haben. Ich muss heute also zuerst eine Predigt an mich selbst halten. Aber es sind nicht nur die Pfarrer, die in der Gemeinde das Wort führen. Sie haben in der Gemeinde Kladno selbständige Prädikanten oder auch Presbyter. Deren Wort hat Gewicht, und sie wollen in ihrem Reden und Handeln Zeugen des Evangeliums sein. Das betrifft allerdings nicht nur die leitenden Personen der Gemeinde. Die Mitte, worum es in der Gemeinde geht, Christus, ist ein Bereich der alle angeht. Alle sollten davon so viel Ahnung haben und Urteilskraft sich aneignen, dass sie mitreden, mitentscheiden und, wo es gefordert ist, selbst Zeugnis ablegen können. Das scheint mir ein Bereich zu sein, - jedenfalls in vielen Gemeinden in Deutschland – wo es sehr viel zu tun gibt: damit wir mehr von Christus wissen, mehr aus der Bibel uns aneignen, in Gottesdienst und Gebet stärker zu Hause sind.

Ještě nikdy nebylo tak důležité pečlivě volit slova a dbát na to, tak jako v dnešní době tzv. nových médií, kdy tak lehce dochází k pomluvám, urážkám či převracení smyslu slov. V církvi se to týká zejména farářů, kteří každou neděli zvěstují evangelium a starají se o duše věřících. Tato slova dnešního kázání musím proto v první řadě vztáhnout na sebe. Nejsou to však jen faráři, kdo ve sboru veřejně mluví. Vy máte ve sboru další ordinované kazatele a také presbytery, jejichž slova mají také váhu. A vy chcete řečí i skutky těchto všech jmenovaných být svědky Evangelia. To se však netýká jenom těch, kteří se podílí na vedení sboru. Střed toho, oč ve společenství sboru jde, je Kristus, a to se týká všech. Všichni by o tomto měli mít povědomí a mít sílu úsudku si přisvojit to, že vstupují do rozhovorů na půdě sboru a spolurozhodují. A tam, kde je toho třeba, tito vydávají svědectví. To mi připadne jako oblast – v každém případě to platí o mnoha sborech v Německu – kde je velmi mnoho práce: tak, abychom o Kristu věděli mnohem více, více si přisvojili z bible a byli více doma v bohoslužbách a v modlitbě.

Aus meiner Pastorentätigkeit weiß ich: Am schwierigsten war es (Vielleicht ist das bei Ihnen in Kladno anders), Leute für die Bibel zu interessieren. Nicht nur die Predigt zu hören, sondern gemeinsam die Bibel zu lesen, darüber zu sprechen und dann auch etwas davon umzusetzen. Aber das waren Stunden, von denen ich rückblickend sagen möchte: da ist am meisten herausgekommen – für die einzelnen und für die Gemeinde. An der Stelle müssen wir weiterkommen. Mit anderen Worten: Ein Mündigwerden, ein Selbständigwerden der Gemeinde auch in geistlichen Dingen muss das Ziel sein. Von Christus, von seiner ganz großen Freiheit, von Vergebung und Sünde sollten wir alle so viel wissen und verinnerlicht haben, dass wir für die Gemeinde „stehen“ können.

Z mé činnosti kazatele a pastýře vím, že to ze všeho nejtěžší vzbudit u lidí zájem o bibli. (Třeba je to ovšem u Vás na Kladně jinak?). Získat lidi nejen pro to, aby si poslechli kázání, ale i pro to, aby se společně četla bible, hovořilo se o tom, co bylo čteno, a také něco z toho uvedlo do praxe. Byly to však také (biblické) hodiny, na které bych chtěl vzpomenout. Hodiny, ve kterých něco vzniklo – jak pro jednotlivce, tak pro sbor. Na tomto místě se musíme dostat dále. Jinými slovy řečeno: dospělost a samostatnost sboru také v duchovních otázkách musí být cílem. O Kristu, o jeho velké svobodě, o odpuštění a o hříchu bychom všichni měli tolik vědět a toto si přijmou za své tak, abychom při sboru opravdu stáli.

Wenn Paulus davon spricht, dass der eine oder andere Außenstehende, falls er den Gottesdienst besucht, für Christus und die Gemeinde gewonnen werden kann, hat er dieses Bild von Gemeinde vor Augen, wo alle gelernt haben, selbständig für ihren Glauben zu stehen und Verantwortung zu übernehmen. Das ist es, was überzeugen und einen Funken überspringen lassen kann. Ich denke, wenn es gelingt, in diese Richtung zu gehen, wird es für die Kirche schon eine Zukunft geben.

Když Pavel hovoří o tom, že ten či onen, který stál dosud vně (a v případě, že tento navštíví bohoslužby), by mohl být získán pro Krista a pro sbor, má před očima představu sboru, kde se všichni naučili samostatně věřit a dokáží převzít odpovědnost. To je to, co může přesvědčit a způsobit, že „přeskočí jiskra“. Myslím, že když se podaří jít tímto směrem, bude mít církev budoucnost.

Paulus spricht dieses Thema an, weil es damals in der Gemeinde zu Korinth Chaos im Gottesdienst gab – das sogenannte „Zungenreden“ war angesagt. Es gab Leute, die ihre innersten Gefühle und Erfahrungen in unartikulierten Tönen und Schreien einfach herausließen. Paulus sagt dazu: „Stellt euch vor, die ganze Gemeinde versammelt sich und alle fangen an, in unbekannten Sprachen zu reden. Wenn nun Neue oder Außenstehende hereinkommen, werden die euch nicht für verrückt erklären?“ Und ich ergänze: Wo kommen wir hin, wenn jeder in der Gemeinde nur die eigenen Interessen verfolgt, auf andere herabschaut und keinerlei Rücksicht auf die Gemeinde als Ganzes nimmt?

Pavel otevírá toto téma, protože tehdy se ocital sbor v Korintu během bohoslužeb ve zmatcích – docházelo k tzv. „mluvení jazyky“, tak, jak v textu zaznívá. Byli lidé, kteří své nejvnitřnější pocity a zkušenosti vyjadřovali neartikulovanými projevy jako třeba zvuky a výkřiky. Pavel k tomu říká: „Jen si to představte, jak by to vypadalo, kdyby se sešel celý sbor a všichni začali mluvit těmito neznámými jazyky. Když přijde někdo nový, nebo ten, který stál dosud vně, nebude Vás mít za blázny?“ A já k tomu dodávám: kam bychom přišli, pokud by každý ze sboru sledoval pouze své vlastní zájmy, na druhé se pohlížel svrchu a v žádném ohledu nebral na zřetel sbor jako celek?

Nicht zufällig sagt Paulus: Haltet euch an die Liebe! Redet verständlich und achtet einer den anderen, nehmt eure Gaben und Begabungen zum Segen der Gemeinde wahr! Haltet euch an die Liebe! Dabei werde ich an die Worte des anglikanischen Bischofs Curry erinnert, die viele bei der Fernsehübertragung der Trauung von Prinz Harry gehört haben und beeindruckt waren. In Erinnerung an den vor 50 Jahren ermordeten Martin Luther King sagte Curry: „Wir müssen die Macht der Liebe entdecken, die heilende Kraft der Liebe. Und wenn wir das entdecken, werden wir aus dieser alten Welt eine neue machen. Liebe ist der einzige Weg.“ Ich denke: Das muss keine Illusion sein. Wir müssen es nur wagen. Jeder / jede kann seinen Teil dazu tun mit seinen Gaben.
Amen.

Ne náhodou Pavel říká „Držte se lásky!“ Mluvte srozumitelně a berte ohled na druhé, berte svá obdarování vážně a používejte je k požehnání sboru! Držte se lásky! Při tom bych vzpomenul slova anglikánského biskupa Curryho při svatebním obřadu prince Harryho, která jsme prostřednictvím televize slyšeli, slova která vzbudila zájem. Ve vzpomínce na Martina Luthera Kinga zavražděného před 50 lety, Curry řekl: „Musíme objevovat a objevit moc lásky a její uzdravující sílu. A když tuto moc objevíme, učiníme z tohoto starého světa svět nový. Láska je tou jedinou cestou.“ Myslím, že toto nemusí být jen iluzí. Jen se toho musíme odvážit. Každý/každá k tomu může přispět svými obdarováními.
Amen.