Kladno 5.11.2017  

Ernst Uhl (Německo, Brémy), český překlad Václav Kadeřávek

Text: Matouš 10, 34 – 39

Nemyslete si, že jsem přišel na zem přinést pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč. Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a nevěstu proti její tchýni. A nepřátelé člověka budou ti z jeho vlastní rodiny.  Kdo má rád otce nebo matku více nežli mne, není mě hoden, a kdo má rád syna nebo dceru více nežli mne, není mě hoden.  A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mě hoden. Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne."

Kázání:  

Liebe Gemeinde,

      ein Predigttext, der nicht gerade einladend klingt; ein Text, der eher Angst macht. Ich selbst muss gestehen, dass ich diesen Text früher schon einmal zur Seite gelegt und für die Predigt einen anderen Text gewählt habe. Tatsächlich haben manche Christen zumindest in Deutschland Angst – Angst nicht aus ökonomischen Gründen oder Angst, dass die Menschheit sich selbst und die Erde zerstört. Manche Christen haben Angst oder zumindest eine tiefe Sorge um das Leben und Überleben der Kirche. Immer weniger Menschen wissen etwas von Gott, immer weniger kennen den christlichen Glauben oder interessieren sich überhaupt für Religion. Was soll aus den Christen und der Kirche werden, wenn die Entfremdung oder auch Ablehnung weiter fortschreitet? In Tschechien haben Sie eine solche Situation schon eine längere Zeit. Für manche in Deutschland ist das erst in den letzten Jahren akut geworden. Es macht  dafür umso mehr ängstlich und ratlos.

Milý sbore,

     je to text kázání, který nezní právě vstřícně; text, který spíše probouzí strach. Sám musím přiznat, že jsem tento text již dříve jednou odložil stranou a raději jsem se rozhodl pro text jiný. Skutečně mají mnozí křesťané v Německu strach – ne strach, který by měl svůj původ v ekonomických důvodech, nebo strach z toho, že lidstvo samo sebe a celou zemi zničí. Mnozí křesťané mají strach nebo aspoň hlubokou starost o život a přežití církve. Stále méně lidí ví něco o Bohu, stále méně lidí zná křesťanskou víru nebo se vůbec zajímá o náboženství. Co se má s křesťany a církví stát, když odcizení a odmítnutí již tak daleko pokročilo? V Česku znáte tuto situaci již delší dobu. Pro mnohé v Německu se toto stalo akutním teprve v posledních letech. O to více toto vyvolává úzkost a činí bezradným.

     Was ist also zu tun? Jesus rät – damit wir wieder bei dem Predigttext: Nehmt die Situation bitte an, so schwierig sie auch sein mag! Nehmt die Situation an, aber nicht so dass ihr euch ängstlich oder aus Bequemlichkeit zurückzieht, sondern haltet fest am Glauben! Gott wird für euch sorgen, dass ihr trotz aller Schwierigkeiten nicht zu Schaden kommt. Darauf vertraut und bleibt in der Gemeinde! Allerdings: niemals hat Jesus seinen Leuten goldene Berge oder ein sorgloses Schlaraffenland versprochen. Verkündigt hat er das Kommen von Gottes Reich, das Kommen – im weitesten Sinn – einer besseren Welt, das Gewinnen eines Lebens, das mit sich selbst, mit Gott, mit dem Nächsten und auch mit der Natur in Einklang ist. Nur geschieht das Kommen von Gottes Reich nicht automatisch, es fällt nicht sozusagen vom Himmel.

     Co bychom tedy měli činit? Ježíš radí – a tím jsme opět u textu kázání: Přijměte tuto situaci, prosím, jakkoli je těžká! Přijměte stav, ale ne tak, že se úzkostně nebo z důvodu pohodlí stáhnete, nýbrž držte se pevně své víry! Bůh se o Vás postará tak, že navzdory všem těžkostem neutrpíte škodu. Na to se spoléhajíce zůstaňte ve společenství! Ostatně -Ježíš nikdy svým přívrženců nesliboval hory doly nebo zemi bez starostí. Ježíš vyhlašoval příchod Božího království, příchod – v tom nejširším významu  - lepší svět, získání života, který je v souladu sám se sebou, s Bohem, s budoucností a rovněž s přírodou. Jen se příchod království Božího nestane sám od sebe, nespadne – jak se říká – z nebe.

     Indem Gottes Reich zu uns kommt, will es uns verändern. Ja, wir sollen uns ändern in unserem Leben. So wie Jesus sagt: „Die Zeit ist da. Gottes Reich ist im Kommen. Kehrt um und glaubt an das Evangelium“ (Markus 1, 15). Und umkehren, das eigene Leben ändern, das heißt vor allem: andere Prioritäten setzen als in der Welt allgemein üblich! Aber wie geht das? Immer wieder gibt es ja Menschen, die, statt einer lukrativen Karriere nachzugehen, ihr Leben für andere einsetzen und dabei ein Leben mit Verzicht und Entbehrungen eingehen. Man denke an Entwicklungshelfer, an Freiwilligendienste, aber auch an Pfarrer und Ordensleute, die etwa nach Afrika gehen, um unter schwierigsten Bedingungen Menschen zu helfen, die in Hunger, Krankheit und Aberglauben zugrunde zu gehen drohen. Doch wir brauchen gar nicht so weit in ferne Länder gehen. Denken wir nur an die vielen hier im Lande, die einen alten Menschen zu pflegen haben: Was für Abstriche und Einschränkungen gegenüber einem „normalen“ Leben  nehmen diese Pflegenden in Kauf!

     Tím, že přijde Boží království, nás samotné to změní. Ano, měli bychom se v našich životech změnit. Tak, jak Ježíš říká: Doba příchodu nadchází, Království Boží přichází, obraťte se a věřte Evangeliu (Marek 1, 15). A obrácení, to které mění vlastní život, znamená především: Mít jiné priority, než jaké jsou ve světě všeobecně zvykem! Jak to ale udělat? Opětovně nacházíme lidi, kteří, namísto toho, aby se věnovali budování lukrativní kariéry, nasazují svůj život se vzdáním se sebe sama. Myslím na pracovníky rozvojové pomoci, na dobrovolníky, ale také na faráře a řádové sestry a bratry, kteří odcházejí do Afriky tak, aby v nejtěžších podmínkách pomáhali lidem, kteří jsou z důvodu hladu, nemoci a pověr v ohrožení života. Pro příklady nemusíme chodit do dalekých zemí. Mysleme na mnoho z těch  v naší zemi, kteří se starají o staré lidi: Jaká jen omezení musí tito pečovatelé ve svých životech přijmout, oproti těm, kteří žijí v uvozovkách tzv. „normální“ život?

     Oder fängt es nicht schon einfach damit an, dass wir uns zur Gemeinde halten?! Schon indem wir uns zur Gemeinde halten, treten wir ja ein Stück heraus aus dem üblichen Lebensstil der Welt. Wer zum Gottesdienst kommt, erscheint Außenstehenden eher weltfremd, erntet womöglich ein wenig Spott und Unverständnis: Wie kannst du heute noch diese altmodische, an einen Gott glaubende Versammlung besuchen?!

     Nebo – nezačíná to vše jednoduše tím, že jsme věrni svému společenství?! Už tím, že jsme členy společenství sboru se vymykáme o kousek obvyklému stylu života tak, jak mu rozumí svět. Ten, kdo přichází na bohoslužby, se jeví těm vně jako ten, který se odcizuje světu a sklízí odstup okolí a neporozumění: Jak můžeš Ty v dnešních moderních dobách navštěvovat toto staromódní shromáždění, které věří na nějakého Boha?!  

     Der Predigttext sagt es noch anders und schärfer: Es gibt Trennungslinien, die möglicherweise Auseinandersetzungen und Streit mit sich bringen, wenn ich mich für Jesus entscheide und die Prioritäten im Leben anders setze als zum persönlichen Vorteil. Oder wie Jesus es sehr hart ausdrückt: „Ich bin nicht gekommen, Frieden zu bringen, sondern das Schwert“. Wobei nicht ein kriegerisches Schwert gemeint ist, sondern das scharfe Schwert der Auseinandersetzung, das verletzen und zu Trennungen von lieben Menschen führen kann. Auseinandersetzungen kann es sogar mit den Menschen geben, die uns am nächsten  und am wichtigsten sind: mit der Familie - mit  Eltern, mit  Kindern bis hin zu Schwiegermutter und Schwiegertochter und wer sonst noch einem nahe steht.

     Text kázání nám říká ještě jinak a ostřeji: Prostě jsou určité dělicí linie, které nás mohou přivádět do sváru a vzájemného neporozumění, když se rozhodneme pro Ježíše a své priority v životě nastavíme jinak, než aby toto vedlo k osobnímu prospěchu. Nebo – jako říká sám Ježíš velmi tvrdě: „Nepřišel jsem vytvářet pokoj, nýbrž přináším meč“. Přičemž není míněn meč válečný, ale meč vzájemného  rozporu a jasného rozhraní. Je to ostrý meč rozporu, který může tnout, zranit a vést k rozdělení mezi jinak navzájem si milými lidmi. K rozporu a sváru může dokonce dojít mezi lidmi, kteří jsou nám nejbližší a pro nás nejdůležitější – v rodině – s rodiči, s dětmi, až třeba ke švagrové a jejich dětem a komukoli dalšímu, kdo je nám blízký.

     Jesus ist da einfach nur realistisch, indem er sagt: Mit solchen Auseinandersetzungen müsst ihr rechnen, wenn ihr mir nachfolgt. Wer kennt das nicht, dass es Streit mit Freunden oder in der Familie gibt über das, was wichtig oder weniger wichtig ist im Leben?! Als Pfarrer, aber auch in der eigenen Familie habe ich Auseinandersetzungen kennengelernt zwischen Eltern und Kindern z. B. über die Frage: Wirst du zum Konfirmationsunterricht gehen oder entscheidest du dich anders? Sie in Tschechien haben es in der Zeit der Totalität erlebt, wie Menschen, die am christliche Glauben und an der Gemeinde festgehalten haben, in die Enge getrieben wurden, sich zu entscheiden, und das Schwert der Auseinandersetzung schmerzlich zu spüren bekommen haben. Nur ich denke, die Zeit des Friedens heute, wo alles egal ist, was ich tue oder glaube, kann für den Glauben genauso oder erst eine harte Probe sein. Der Glaube ist eben kein bequemer Ruhesessel. Die Schwierigkeiten, in die wir geraten können, sind Spuren des Kreuzes Jesu, denen wir folgen. Oder wie Jesus wieder sehr hart sagt: „Wer nicht sein Kreuz auf sich nimmt und mir nachfolgt, der ist meiner nicht wert.“

     Ježíš je prostě jenom realistický, když říká: S takovými rozpory a sváry musíte počítat, když mne budete následovat. Kdo by nevěděl, že tématem hádek mezi přáteli nebo v rodině je to, co považujeme za důležité či méně důležité v životě?! Jako farář, ale také ve vlastní rodině, jsem poznal hádky mezi rodiči a dětmi např. v otázce: Budeš chodit na vyučování náboženství ke konfirmaci, nebo se rozhodneš nějak jinak? Vy zde v České republice jste zažili totalitní režim, kde lidé křesťanské víry, kteří trvali na svojí účasti na životě svého společenství, byli tlačeni do úzkých, aby se rozhodli (ke konformitě s dobou pozn. překl.) a tento meč rozdělení pocítili bolestně. Myslím si však, že i dnešní pokojná doba, kdy je jedno, čemu věříme a co děláme, není místem pro pohodlné a klidné spočinutí. Těžkosti, v nichž se můžeme ocitnout, jsou stopou kříže Ježíšova, kterého následujeme. Nebo – jak Ježíš velmi tvrdě říká: „Kdo svůj kříž na sebe nevezme a mne nenásleduje, není mne hodem.“

     Das Erstaunliche und für mich Wunderbare aber ist: Jesus schickt uns nicht nur auf einen mit Schwierigkeiten gepflasterten Weg, wo tief greifende Entscheidungen zu treffen sind. Wie anfangs schon angedeutet: Gott wird auch für uns sorgen, so sorgen, dass wir genug haben zum Leben. Oder wie Jesus sagt: „Wer sein Leben einsetzt um meinetwillen, der wird es (neu) finden.“ Anstelle eines Lebens in Hektik und Konkurrenz, finde ich möglicherweise ein materiell bescheideneres, aber auch weniger anstrengendes Leben in Zufriedenheit mit mir selbst und mit meiner Familie. Anstelle eines Lebens in ständiger Angst und Sorge um die Zukunft, finde ich möglicherweise ein Leben in innerer Ausgeglichenheit, und ich finde Freunde.

    To udivující a nádherné však pro mne je: Ježíš nás neposílá jen na cestu, která by potom byla jenom dlážděna těžkostmi a kde musíme činit zásadní a do hloubky zasahující rozhodnutí. Jak již bylo na začátku řečeno: Bůh se o nás postará a postará se o nás tak, abychom žili život v dostatku. Ježíš říká: „Kdo svůj život pro mne vydá, ten nový život nalezne.“ Namísto života v hektice, ukoptěnosti a pod konkurenčním tlakem, vidím též možnost materiálně skromnějšího života, avšak života, který je méně vystaven tlaku a ve spokojenosti sama se sebou a vlastní rodinou. Namísto života v trvalém strachu a starostech o budoucnost vidím též možnost života ve vnitřní vyrovnanosti a radosti.

     Es sind nicht Illusionen oder leere Versprechen, die Jesus verkündet. Ein anderes, neues Leben im Horizont des Reiches Gottes ist möglich, wenn wir uns entscheiden, Jesus nachzufolgen und bereit sind, dafür bisweilen auch unpopuläre Entscheidungen zu treffen. Dazu soll uns Mut gemacht werden. Und wir sollen gut dabei fahren. „Fürchtet euch nicht“, sagt Jesus. Ihr sollt keinen Schaden nehmen. „Alle eure Haare auf dem Haupt sind gezählt“ (V 30). Kein einziges soll verloren gehen. Amen.  

     Nejsou to iluze nebo prázdné přísliby, co Ježíš říká. Jiný a nový život ve světle příchodu Božího království je možný, když se rozhodneme Ježíše následovat a jsme proto ochotni občas přijímat nepopulární rozhodnutí. K tomu je nám dávána odvaha a v tom bychom měli uspět. „Neobávejte se“, říká Ježíš. Neutrpíte žádnou škodu „U Vás však jsou spočteny všechny vlasy na hlavě“ (verš 30). Žádný vlas se neztratí. Amen.