Kladno 5.11.2017  

Ernst Uhl (Německo, Brémy), český překlad Václav Kadeřávek

 

Text: Matouš 10, 34 – 39

Nemyslete si, že jsem přišel na zem přinést pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč. Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a nevěstu proti její tchýni. A nepřátelé člověka budou ti z jeho vlastní rodiny.  Kdo má rád otce nebo matku více nežli mne, není mě hoden, a kdo má rád syna nebo dceru více nežli mne, není mě hoden.  A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mě hoden. Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne."

 

Kázání:  

Liebe Gemeinde,

      ein Predigttext, der nicht gerade einladend klingt; ein Text, der eher Angst macht. Ich selbst muss gestehen, dass ich diesen Text früher schon einmal zur Seite gelegt und für die Predigt einen anderen Text gewählt habe. Tatsächlich haben manche Christen zumindest in Deutschland Angst – Angst nicht aus ökonomischen Gründen oder Angst, dass die Menschheit sich selbst und die Erde zerstört. Manche Christen haben Angst oder zumindest eine tiefe Sorge um das Leben und Überleben der Kirche. Immer weniger Menschen wissen etwas von Gott, immer weniger kennen den christlichen Glauben oder interessieren sich überhaupt für Religion. Was soll aus den Christen und der Kirche werden, wenn die Entfremdung oder auch Ablehnung weiter fortschreitet? In Tschechien haben Sie eine solche Situation schon eine längere Zeit. Für manche in Deutschland ist das erst in den letzten Jahren akut geworden. Es macht  dafür umso mehr ängstlich und ratlos.

 

Milý sbore,

     je to text kázání, který nezní právě vstřícně; text, který spíše probouzí strach. Sám musím přiznat, že jsem tento text již dříve jednou odložil stranou a raději jsem se rozhodl pro text jiný. Skutečně mají mnozí křesťané v Německu strach – ne strach, který by měl svůj původ v ekonomických důvodech, nebo strach z toho, že lidstvo samo sebe a celou zemi zničí. Mnozí křesťané mají strach nebo aspoň hlubokou starost o život a přežití církve. Stále méně lidí ví něco o Bohu, stále méně lidí zná křesťanskou víru nebo se vůbec zajímá o náboženství. Co se má s křesťany a církví stát, když odcizení a odmítnutí již tak daleko pokročilo? V Česku znáte tuto situaci již delší dobu. Pro mnohé v Německu se toto stalo akutním teprve v posledních letech. O to více toto vyvolává úzkost a činí bezradným.

 

     Was ist also zu tun? Jesus rät – damit wir wieder bei dem Predigttext: Nehmt die Situation bitte an, so schwierig sie auch sein mag! Nehmt die Situation an, aber nicht so dass ihr euch ängstlich oder aus Bequemlichkeit zurückzieht, sondern haltet fest am Glauben! Gott wird für euch sorgen, dass ihr trotz aller Schwierigkeiten nicht zu Schaden kommt. Darauf vertraut und bleibt in der Gemeinde! Allerdings: niemals hat Jesus seinen Leuten goldene Berge oder ein sorgloses Schlaraffenland versprochen. Verkündigt hat er das Kommen von Gottes Reich, das Kommen – im weitesten Sinn – einer besseren Welt, das Gewinnen eines Lebens, das mit sich selbst, mit Gott, mit dem Nächsten und auch mit der Natur in Einklang ist. Nur geschieht das Kommen von Gottes Reich nicht automatisch, es fällt nicht sozusagen vom Himmel.

 

     Co bychom tedy měli činit? Ježíš radí – a tím jsme opět u textu kázání: Přijměte tuto situaci, prosím, jakkoli je těžká! Přijměte stav, ale ne tak, že se úzkostně nebo z důvodu pohodlí stáhnete, nýbrž držte se pevně své víry! Bůh se o Vás postará tak, že navzdory všem těžkostem neutrpíte škodu. Na to se spoléhajíce zůstaňte ve společenství! Ostatně -Ježíš nikdy svým přívrženců nesliboval hory doly nebo zemi bez starostí. Ježíš vyhlašoval příchod Božího království, příchod – v tom nejširším významu  - lepší svět, získání života, který je v souladu sám se sebou, s Bohem, s budoucností a rovněž s přírodou. Jen se příchod království Božího nestane sám od sebe, nespadne – jak se říká – z nebe.

 

     Indem Gottes Reich zu uns kommt, will es uns verändern. Ja, wir sollen uns ändern in unserem Leben. So wie Jesus sagt: „Die Zeit ist da. Gottes Reich ist im Kommen. Kehrt um und glaubt an das Evangelium“ (Markus 1, 15). Und umkehren, das eigene Leben ändern, das heißt vor allem: andere Prioritäten setzen als in der Welt allgemein üblich! Aber wie geht das? Immer wieder gibt es ja Menschen, die, statt einer lukrativen Karriere nachzugehen, ihr Leben für andere einsetzen und dabei ein Leben mit Verzicht und Entbehrungen eingehen. Man denke an Entwicklungshelfer, an Freiwilligendienste, aber auch an Pfarrer und Ordensleute, die etwa nach Afrika gehen, um unter schwierigsten Bedingungen Menschen zu helfen, die in Hunger, Krankheit und Aberglauben zugrunde zu gehen drohen. Doch wir brauchen gar nicht so weit in ferne Länder gehen. Denken wir nur an die vielen hier im Lande, die einen alten Menschen zu pflegen haben: Was für Abstriche und Einschränkungen gegenüber einem „normalen“ Leben  nehmen diese Pflegenden in Kauf!

 

     Tím, že přijde Boží království, nás samotné to změní. Ano, měli bychom se v našich životech změnit. Tak, jak Ježíš říká: Doba příchodu nadchází, Království Boží přichází, obraťte se a věřte Evangeliu (Marek 1, 15). A obrácení, to které mění vlastní život, znamená především: Mít jiné priority, než jaké jsou ve světě všeobecně zvykem! Jak to ale udělat? Opětovně nacházíme lidi, kteří, namísto toho, aby se věnovali budování lukrativní kariéry, nasazují svůj život se vzdáním se sebe sama. Myslím na pracovníky rozvojové pomoci, na dobrovolníky, ale také na faráře a řádové sestry a bratry, kteří odcházejí do Afriky tak, aby v nejtěžších podmínkách pomáhali lidem, kteří jsou z důvodu hladu, nemoci a pověr v ohrožení života. Pro příklady nemusíme chodit do dalekých zemí. Mysleme na mnoho z těch  v naší zemi, kteří se starají o staré lidi: Jaká jen omezení musí tito pečovatelé ve svých životech přijmout, oproti těm, kteří ži