Kladno, 19.3.2017 Neděle Oculi

Ernst Uhl (Německo, Brémy), český překlad Václav Kadeřávek

Text: Marek 12, 41 – 44
Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně. Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák). Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: "Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice. Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí."

Kázání:

Liebe Gemeinde,

die kleine Erzählung von der armen Witwe, die zwei kleine Münzen in den Kollekten-Kasten am Eingang des Tempels einwirft, ist sicher vielen von uns bekannt. Von Jesus wird hier ein neuralgischer Punkt angesprochen, der wohl jeden Menschen betrifft: Inwieweit sind wir bereit, wenn wir gefordert sind, etwas zu geben oder abzugeben?! Zwar kennen wir den Spruch: „Geben ist seliger als Nehmen“. Aber ist das nicht leichter gesagt als getan? Handeln wir auch danach? Jesus will uns nicht moralisch bedrängen. Die arme Witwe, die trotz ihrer Armut gibt, soll ein Beispiel sein, um uns anzuspornen und zum Nachdenken zu bringen.

Milý sbore,

krátký příběh o chudé vdově, která vhodila dvě drobné mince do pokladnice u vchodu do chrámu, je jistě řadě z nás známý. Ježíš se zde dotýká citlivého až  neuralgického bodu, který se týká snad každého člověka a to: Jak dalece jsme připraveni, když k tomu dojde, něco darovat či něčeho se vzdát?! Sice známe slovní obrat, že „je blahoslavenější dávat než brát“. Říká se to však snáze, než kdyby se to mělo udělat… Jednáme podle toho? Ježíš nás však nechce v otázce morálky stavět pod tlak. Chudá vdova, která navzdory své chudobě dává, má být příkladem, který nás má pobízet a vzbuzovat náš zájem.

Es ist eine merkwürdige Situation: Jesus geht in den Tempel zu Jerusalem, wie er es wohl häufiger tut. Doch nichts hören wir davon, dass Jesus im Tempel betet oder die Schrift auslegt, wie er es sonst tut. Jesus sitzt am Ausgang beim Kollekten-Kasten und schaut zu, wie die Leute Geld in den Kasten geben. Und er sieht, wie reiche Leute vorbeikommen und hohe Summen spenden. „Viele Reiche legen viel in den Opferstock“, bemerkt Jesus anerkennend. Wie sehr hat Jesus sonst doch Vorbehalte und Kritik gegenüber Reichen! „Es ist leichter, dass ein Kamel durch ein Nadelöhr geht, als dass ein Reicher ins Reich Gottes kommt“ (10, 24), heißt es. Doch wenn Reiche von ihrem Reichtum abgeben, so wie das hier im Tempel geschieht, ist das lobenswert und darf nicht gering geschätzt werden. Zwar sagt Jesus: „Sie haben etwas von ihrem Überfluss gegeben“, es tut ihnen also nicht weh. Aber das reduziert nicht die Gabe und die Bereitwilligkeit der Geber.

Je to pozoruhodná situace: Ježíš jde do jeruzalémského chrámu, tak, jak již vícekrát činil. A přece zde neslyšíme nic o tom, že by se  Ježíš v chrámu modlil a nebo vykládal Písma tak, jak jindy činil. Ježíš sedí u východu z chrámu u chrámové pokladnice na sbírky a přihlíží, jak lidé do této pokladnice vkládají peníze. Vidí, že bohatí lidé procházejí kolem a vhazují vysoké částky. „Mnozí  dávají jako oběť hodně“, poznamenává Ježíš uznale. Jak mnoho výhrad mívá Ježíš obvykle vůči bohatým! To znamená, že „Snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království“ (10,24). Avšak platí - pokud bohatí ze svého bohatství dávají tak, jako se to děje zde v chrámě, je to chvályhodné a nesmí tomu být ubíráno na ceně. Ježíš sice říká: „oni darovali ze svého přebytku“, tedy je samotné to nebolí. To však nesnižuje hodnotu daru a ochotu dárce darovat.

Es gibt ja auch heutzutage Reiche, die etwas geben, etwa der Computer-Spezialist Bill Gates oder das Unternehmen McDonalds. Mit Stiftungen helfen sie Kindern und Frauen in den ganz armen Ländern mit Gesundheitsfürsorge, bei der Ernährung und tun etwas für deren Bildung. Auch wenn diese reichen Geber ihre Spenden von der Steuer absetzen können und sie es nicht einmal merken, wenn ihnen Geld im Portemonnaie fehlt, so wird doch mit dem gespendeten Geld viel Gutes getan. Es ist nicht selbstverständlich, dass reiche Menschen von ihrem Reichtum abgeben. Es gibt genügend, die das nicht tun.

I v dnešní době máme bohaté, kteří darují – jako třeba počítačový expert Bill Gates a nebo firma McDonalds. Pomocí nadací pomáhají  dětem a ženám v těch nejchudších zemích ve zdravotní péči, při jejich výživě a také financují jejich vzdělávání. Ikdyž si bohatí své dary mohou odečíst z daní a ani sami nepocítí, že by jim v peněžence ubývalo peněz, je pomocí těchto darovaných prostředků vykonáváno mnoho dobrého. Není to samozřejmé - že bohatí ze svého bohatství dávají. Je moho jiných, kteří toto nedělají.

Jesus aber stellt nicht die Reichen, sondern die Witwe, die nur zwei kleine Münzen gegeben hat, als Vorbild hin. Umgerechnet nach dem heutigen Wert sind das 13 Kronen, in der damaligen Zeit war das das Mindeste, was ein Mensch an einem Tag zum Leben braucht. Darum kann Jesus sagen: „Diese arme Witwe hat mehr in den Gotteskasten gelegt als alle anderen…. Sie hat ihre ganze Habe gegeben, alles was sie zum Leben hatte.“ Hätte sie nur eine Münze gegeben, so wäre ihr vielleicht noch das Geld für eine Mahlzeit geblieben. Aber mit den zwei Münzen hat sie wirklich alles hingegeben. Das bedeutet, die Frau ist jetzt abhängig von anderen Leuten, von ihren Verwandten oder von zufälligen Spendern auf der Straße. Wer möchte das wohl? Ich kann es mir nicht vorstellen, so aus dem Nichts in völliger Abhängigkeit leben zu müssen. Es ist riskant, was die Witwe macht.

Ježíš však nedává za příklad bohaté, ale vdovu, která darovala pouze dvě drobné mince. Přepočteno na dnešní ceny, jednalo se o částku 13 Kč, která v tehdejších dobách byla tím nezbytným minimem, které člověk potřeboval na den. Proto Ježíš říká: „Tato chudá vdova obětovala více než všichni ostatní - ona odevzala své celé jmění, všechno, co měla k tomu, aby přežila“. Pokud by darovala pouze jednu minci, možná by jí zůstaly prostředky na oběd. Tím však, že darovala mince obě, prakticky se vydala ze všeho. To znamená, že se žena takto stala závislou na ostatních lidech, na svých příbuzných nebo na náhodných dárcích z ulice. Kdo by něco takového udělal? Sám si to nedokáži představit – ocitnout se zcela bez prostředků a žít tak život v naprosté závislosti. To, co vdova udělala, je velmi riskantní.

Doch möglicherweise ist die Witwe in unserer Geschichte keine reale Person. Sie hat keinen Namen, sie bleibt anonym. Die Geschichte verstehe ich als ein Gleichnis. Jesus geht es nicht um die Höhe der Gabe, die jemand gibt, es geht um die Geisteshaltung, die dahinter steht. Die Witwe verlässt sich ganz auf Gott. Sie gibt sämtliche materiellen Sicherungen auf und begibt sich vollkommen in Gottes Hand. Ähnlich hören wir es in der Bergpredigt Jesu, wo Jesus einlädt, statt auf den Erwerb von Reichtum zu schauen, ganz auf das Vertrauen gegenüber Gott zu setzen. So heißt es da: „Die Vögel unter dem Himmel säen nicht, sie ernten nicht, sie sammeln nicht in die Scheunen; und euer himmlischer Vater ernährt sie trotzdem. Seid ihr (Menschen) nicht viel mehr als sie?“ (Mt 6, 26)

Je ovšem dobře možné, že vdova z našeho příběhu není reálnou osobou. Nemá zde žádné jméno a zůstává anonymní. Tomuto příběhu rozumím jako podobenství. Ježíši nejde o výši daru, který někdo dává, jde mu o duchovní postoj, který je za tím. Ta vdova zcela důvěřuje Bohu. Zcela se vzdává veškerého materiálního zabezpečení a zcela se odevzdává do Božích rukou. Podobně to slyšíme v Kázání na hoře, kde Ježíš vyzývá k tomu, abychom namísto na bohatství vsadili na důvěru v Boha. Zde zaznívá:„ Pohleďte na nebeské ptactvo, nežne ani nesklízí do stodol a přece je Váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?“ (Mt 6,26)

Die Witwe ist eine Person, die es wagt, voll zu vertrauen: Gott wird für mich sorgen. Vielleicht muss man erst so total vor dem Nichts stehen wie die Witwe, um dieses starke Gottvertrauen zu haben. Dabei geht es sicher nicht nur um Geld, das einem fehlt. In einer tiefen Lebenskrise, in einer schweren Krankheit, bei einer großen Enttäuschung, die ich erleben musste, stehe ich ebenso vor dem Nichts. Ich weiß nicht, wie es weitergehen soll. Und in solcher ausweglosen Lage soll uns Mut gemacht werden, Vertrauen zu haben, dass eine Hilfe für mich da sein wird. Gott wird für mich sorgen – durch einen anderen Menschen, den er überraschend schickt, oder auf andere nicht vorhersehbare Weise. Wichtig ist: Nicht aufgeben! Nicht verzweifeln! Immer wieder Vertrauen wagen! Gottvertrauen! Mir fällt dazu der schöne Spruch ein: „Werft euer Vertrauen nicht weg, welches eine große Belohnung hat.“ (Hebr 10, 35)

Vdova je osoba, která si troufne se plně spolehnout: Bůh se o mne postará. Možná je zapotřebí být poprvé plně vystaven ne-jistotě – tak jako vdova, tak, abychom se dokázali plně na Boha spolehnout. Nemusí při tom jít jen o nedostatek peněz, co člověku chybí. V hluboké životní krizi, v těžké nemoci, při velkém zklamání, které jsme museli zažít, se ocitáme v prázdnotě. Nevíme, jak to půjde dál. V takové bezvýchodné situaci bychom měli být obdařeni odvahou přijmout, že je pro nás pomoc. Bůh se o mne postará – prostřednictvím jiných lidí, které mi překvapivě pošle do cesty, a nebo jiným nepředvídatelným způsobem. Důležité je: Nevzdat to! Nepropadnout zoufalství! Znovu a opět se odvážit spolehnutí se! Důvěřovat Bohu! Napadá mne při tom jeden verš: „Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna.“ (Žd 10,35).

Und doch komme ich noch einmal zurück aufs Geld. Die Witwe hat ja Geld gegeben, übrigens nicht für soziale Zwecke, sondern für die Religion, für die Kirche. Auch Sie als Gemeinde in Kladno geben Geld für den Erhalt der Kirche und für den Dienst in der Gemeinde. Jeder/ jede tut es nach seinem Vermögen. Für manchen ist wenig sehr viel.  Ein andere kann mehr oder viel geben. Ich denke, das sollte auch gewürdigt und dafür gedankt werden.

A přece se ještě jednou vrátím k penězům. Vdova darovala peníze, avšak ne na sociální účely, ale pro svojí víru a společenství. Také Vy jako kladenský sbor vydáváte peníze pro církev a na služby sboru. Každý či každá tak činí podle svých možností. Pro některé je málo velmi mnoho. Jiný může dát více a nebo i mnohem více. Myslím, že by toto mělo být oceňováno a za to být děkováno.

Und noch etwas: Die arme Witwe in unserer kleinen Geschichte gibt, wie wir gehört haben, ihr ganzes Geld. Aber es ist ja nicht nur ihr Geld, das sie gibt, sie gibt sich selbst ganz hin. Das weist hin auf Jesus, der ebenso und erst recht sich selbst ganz hingibt bis zum Tode am Kreuz. Daran darf jetzt in der Passionszeit besonders erinnert werden. Mit anderen Worten: Das Beispiel der Witwe, ihre vollständige Hingabe ist zugleich eine Aufforderung und Einladung, Jesus nachzufolgen, ihn vor Augen zu haben in unserem Leben.  Und Nachfolge Jesu kann in dem Fall auch heißen, ein materielles Opfer zu bringen. Ich habe den schönen Satz gelesen: „Der Mammon kann helfen, dass sich hier und da ein Stück Himmel auf Erden zeigt.“ Entscheidend ist, dass wir mit oder ohne Geld das Gottvertrauen nicht verlieren. Das Beispiel der Witwe kann uns helfen, unsere Augen jedenfalls zuallererst auf Gott zu richten. Nicht zufällig hat der heutige Sonntag den Namen „Okuli“ – in Anlehnung an das Psalm-Wort: „Meine Augen sehen stets auf den Herrn; denn er wird meinen Fuß aus dem Netz ziehen“ (Ps 25,15). Amen .

A ještě něco: Chudá vdova v našem malém příběhu, jak jsme slyšeli, dává své všechny prostředky. Ona se sama zcela vydává. Na to také odkazuje Ježíš, který se rovněž a jako první vydává až ke smrti na kříži. Na to bychom v postním období měli být upomínání.  Jinými slovy řečeno: Příklad vdovy, která se zcela vydává, je zároveň výzvou a pozváním Ježíše k následování. Pozvání k tomu, abychom jeho – Ježíše – měli ve svých životech před očima. Následování Ježíše může v tomto případě znamenat i přinášet finanční oběť. Četl jsem pěknou větu ” Mamon nám může napomoci k tomu, abychom tady a teď zahlédli kousek nebe”. Rozhodující je, že ať s penězi či bez nich, neztrácíme důvěru v Boha. Příběh vdovy nám může napomoci k tomu, abychom své oči a náš pohled na prvním místě směřovali k Bohu. Ne náhodou má dnešní neděle název “Okuli”, tedy “Uviděl jsem” – a je odkazem na slova žalmu: “Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy” (Ž25,15). Amen.