Kladno, 06.03. 2016  Útěcha

Ernst Uhl (Německo, Brémy), český překlad Václav Kadeřávek

Predigt: 2. Korinther 1, 3 – 7                                                     

Kázání: 2. Korintským 1, 3 – 7
Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení, který nás potěšuje v každém našem soužení, abychom mohli potěšovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím potěšením, kterým jsme sami potěšeni od Boha.
Jak se totiž při nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje také naše potěšení. Ať už tedy jsme souženi - je to pro vaše potěšení a spasení, které se projevuje ve snášení stejných utrpení, která trpíme i my; nebo jsme potěšováni - je to pro vaše potěšení a spasení.
A naše naděje o vás je pevná, neboť víme, že jak jste účastníky utrpení, tak i potěšení.

Liebe Gemeinde,

     täglich kann auf uns die ernste Frage zukommen: Wie gehen wir im Leben mit Schwierigkeiten um? Wenn wir einen Verlust zu beklagen haben, etwa den Verlust der Arbeitsstelle? Oder wie reagieren wir, wenn wir Leiden, Krankheit, Not und Bedrängnis ausgesetzt sind? Wie geht es uns, wenn wir mit anderen Streit haben – Verletzungen und  Beleidigungen zugefügt bekommen? Werden wir einen Weg finden, mit derartigen Problemen zurecht zu kommen, notfalls damit zu leben? Wird es möglicherweise einen Ausweg geben, einen neuen Anfang, eine Befreiung von all´ den Leiden, Sorgen und Problemen?

Milý sbore,

     každý den mohou v našem nitru vznikat otázky: Jak zacházíme v našem životě s těžkostmi? Když si stěžujeme na těžkosti, třeba na ztrátu pracovního místa? Nebo – jak reagujeme, když jsme vystaveni trápení, nemoci, nouzi a útisku? Jak se nám daří, když jsme s druhými ve při  - dochází ke zranění a urážkám? Najdeme nějakou cestu, jak se s těmito problémy vyrovnat, nebo se aspoň naučit s nimi žít? Najde se nějaké východisko, nějaký nový začátek, osvobození od všeho trápení,  starostí a problémů?

     Der Predigttext heute führt uns in eine solche schwierige, konfliktgeladene Situation, in der der Apostel Paulus sich befand. In seiner Tätigkeit als Apostel hat Paulus schon so manches aushalten müssen: Verfolgung, Gefängnis, Krankheit. Schließlich bekam er sogar Streit mit der eigenen Gemeinde, der Gemeinde in Korinth – jener Gemeinde, für die er unter Entbehrungen gearbeitet, denen er das Evangelium verkündigt hatte. Einige wollten ihm gar das Apostelamt streitig machen und wollten sich selbst an die Stelle des Paulus setzen. Voller Enttäuschung, Trauer und Schmerz schreibt Paulus an die Korinther einen sogen. „Tränenbrief“.

     Text dnešního kázání nás přivádí do jedné takové obtížné situace, ve  které se apoštol Pavel nacházel. Ve svém apoštolském působení musel Pavel již mnohé vytrpět: pronásledování, vězení, nemoc.  Nakonec se dostal do konfliktu s vlastním sborem, sborem v Korintu, pro který sám v  nedostatku pracoval, a kterému zvěstoval Evangelium. Někteří mu dokonce chtěli upírat jeho apoštolskou pozici a sami zaujmout jeho místo. Zklamaný, smutný a zraněný Pavel píše dopis plný slz.

     Allerdings es bleibt nicht bei den Tränen. Paulus findet seine Fassung wieder. Er lässt sich trösten – nicht von der Gemeinde in Korinth, überhaupt nicht von Menschen. Paulus lässt sich trösten von Gott. Am Anfang seines Briefes an die Korinther – er verzichtet auf  die damals übliche förmliche Anrede - stimmt Paulus plötzlich einen Lobgesang an: „Gelobt sei Gott, der Vater unseres Herrn Jesus Christus und Gott allen Trostes, der uns tröstet in aller unserer Bedrängnis.“ (V 3). Gleich neunmal kommt das Wort „Trost“ bzw. „trösten“ in den wenigen Versen vor. Statt Streit und Bedrängnis ist jetzt Trost das eine große Thema. Trost heilt den Schmerz, die Enttäuschungen. Traurigkeit und Ärger sind überwunden, weil Paulus sich getröstet weiß von Gott.

     Ovšem nezůstává jen u slz. Pavel opět nachází rovnováhu. Nechá se potěšit – ne korintským sborem a vůbec ne od lidí. Pavel se nechá utěšit od Boha. Na začátku svého dopisu Korintským upouští od tehdy obvyklého zbožného oslovení – Pavel náhle rozeznívá chvalozpěv: Pochválen buď Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás utěšuje v našem trápení. Slovo „utěšení“ či „útěcha“ zaznívá v těch nemnoha verších dokonce devětkrát.  Namísto pře a nesnází je nyní tím velkým tématem útěcha. Utěšení uzdravuje z bolesti a zklamání. Smutek a zloba jsou překonány, protože se Pavel nechává utěšit samotným Bohem.

     Es ist kein billiger Trost, den Paulus empfängt und dann auch spendet und weitergibt an die Gemeinde. Kein billiger Trost etwa nach dem Motto: „ist alles nicht so schlimm“, „auf Regen folgt Sonnenschein.“ Der Trost, von dem Paulus spricht, geht tiefer. Den Schmerz, die Enttäuschungen, die Bedrängnis, die Paulus hatte erfahren müssen, bringt er in Verbindung mit dem Leiden Jesu Christi bis hin zur Kreuzigung. Im erfahrenen Leiden weiß er sich verbunden mit Christus, dem ja erst recht nichts erspart geblieben ist an Schmerz und Bedrängnis. Doch weil Christus nicht im Leiden und nicht im Tod geblieben ist; weil wir mit dem auferstandenen Christus rechnen dürfen, ist unser Leiden, unsere Bedrängnis, unsere Enttäuschung nicht sinnlos und nicht endlos, sondern eine Hoffnung tut sich auf. „Unsere Hoffnung für euch steht fest, weil wir wissen: wie ihr an den Leiden teilhabt, so werdet ihr auch am Trost teilhaben.“ (V 7), sagt Paulus.

     Není to žádná laciná útěcha, kterou Pavel přijímá a dále věnuje a předává sboru. Žádná laciná útěcha ve smyslu „není všechno špatné“, „po dešti přichází slunce“. Potěšení, o kterém Pavel mluví, zasahuje hlouběji. Bolesti, zklamání, nesnáze o kterých se Pavel dozvídá, přivádí do souvislosti s utrpením Kristovým a až k jeho ukřižování. Ve zkušenosti utrpení se cítí spojen s Kristem, který nezůstal ušetřen utrpení a smrti. Protože smíme počítat se vzkříšeným Kristem, není naše trápení, naše nesnáze beze smyslu a nekonečné, nýbrž se vzmáhá naděje. Tak, jak je uvedeno v sedmém verši, kde Pavel říká: Máme pevnou naději a jsme si jisti, že jako jste účastni utrpení, tak budete účastni také útěchy (Verš 7.).

     Nicht dass auf einmal alles wieder gut und repariert und in Ordnung

wäre. Dafür gibt es keine Garantie. Aber eine begründete Hoffnung ist da, ein Weg ist gefunden, wo es zuvor ausweglos war. Zum Beispiel ist der Trost, den Paulus im Glauben an Christus findet, stark genug, ein gutes, sachliches Verhältnis zur Gemeinde wieder herzustellen. Es kommt dazu, dass Paulus einen „Versöhnungsbrief“ an die Gemeinde in Korinth schreibt und die Gemeinde wieder besucht.

     Ne všechno se hned obrátí v dobré, spraví a uvede do pořádku. To nelze zaručit. Odůvodnělá naděje zde ale je, cesta je nalezena tam, kde se situace dříve zdála bezvýchodná. Například je útěcha, kterou Pavel ve víře v Krista nachází, dostatečná na to, aby opět našel dobrý a věcný vztah ke sboru. Dochází k tomu, že Pavel píše sboru v Korintu dopis „na usmířenou“ a sbor opět navštíví.

     Wir sehen: der heilende Trost, auf den wir in Christus vertrauen und hoffen dürfen, kann helfen, eine Beziehung zu Menschen aufzubauen und lebendig zu erhalten – die Beziehung auch zu einem ungeliebten Menschen, zu einem Fremden, auch zu einem Flüchtling. Ich denke, das ist hoch aktuell. Wir sind heute in Bedrängnis, wir wissen keinen Rat oder Ausweg, weil immer noch so viele Flüchtlinge nach Europa kommen. Doch wenn wir das Gesicht des einzelnen Menschen ansehen, das Gesicht eines Kindes, einer Mutter, eines alten Menschen, können wir uns dann nicht mit Hilfe von Christus in das Leiden dieser Menschen hineinversetzen und einen Weg zu finden versuchen, wo beide Seiten – die Flüchtenden und wir, die wir in relativer Sicherheit leben, Trost und Hilfe erfahren?!

     Vidíme: Uzdravující útěcha, v níž s důvěrou spoléháme na Krista, může pomoci vytvářet a uchovávat živoucí vztah k lidem – vztah k těm, které „nemusíme“, k cizím a rovněž k uprchlíkům jako k jednotlivcům. Myslím, že toto je vysoce aktuální. Nacházíme se dnes v úzkostech a nesnázích, nevíme si rady a nemáme řešení – protože stále do Evropy přichází tak vysoký počet uprchlíků. A přece – když se podíváme do obličeje jednotlivého člověka, do obličeje dítěte, do obličeje matky či starce, nemohli bychom se s pomocí Krista vcítit do utrpení těchto lidí a pokusit se najít řešení tak, abychom obě strany  – uprchlíci i my – kteří žijeme v relativním bezpečí, mohli společně získat útěchu a pomoc?!

     Der Trost, der uns in Christus verheißen ist, kann und soll eine Basis, eine Perspektive für das menschliche Zusammenleben im Alltag sein. Ein Trost, den wir in unserer unsicher gewordenen Zeit und Welt wohl gebrauchen können. Paulus geht nämlich davon aus, dass nicht nur er persönlich als Apostel in Bedrängnis geraten war. Paulus sieht die Gemeinde genauso in der Gefahr, dass sie in Bedrängnis und in Schwierigkeiten gerät, weil sie womöglich nicht das nötige Vertrauen und nicht die nötige Geduld hat, sich an Christus zu orientieren und Spannungen auszuhalten. Darüber hinaus sieht Paulus die Welt insgesamt in einer Krise, was wir, wenn wir an die heutige Welt denken, ja nur bestätigen können. Die nicht aufhörenden Kriege, die Millionen Menschen die Existenz rauben und Tausenden den Tod bringen, der Klimawandel, Wirtschaftskrisen, die das materielle Leben bedrohen – wobei es uns in Europa ja noch relativ gut geht.

     Útěcha, která je nám v Kristu zaslíbena, může a má být základnou a perspektivou pro každodenní spolužití lidí. Je to potěcha, ze které v dnešním čase a světě, který se stal nejistým, můžeme čerpat. Pavel totiž vychází z toho, že se nejen on jako apoštol ocitá v nesnázích. Pavel vidí, že se sbor ocitá v nebezpečí, nesnázích a těžkostech proto, že pravděpodobně nebyl schopen důvěry a trpělivosti a ztratil schopnost spoléhat se na Krista, směřovat k Němu a s pomocí tohoto překonat vzniklé napětí. Kromě toho Pavel vidí svět jako celek v krizi, což můžeme my, kteří myslíme na svět dnes jenom potvrdit. Nekončící války, miliony lidí oloupených o existenci, tisíce těch, kteří sami přinášejí smrt, změna klimatu, hospodářské krize, které ohrožují život – přičemž se nám v Evropě daří ještě relativně dobře.

     Alle diese Bedrohungen und Gefahren machen uns oft ratlos und hilflos. Doch von Paulus lernen wir, vor diesen auf uns einstürmenden Bedrohungen und Gefahren nicht zu kapitulieren, sondern ihnen uns zu stellen und standzuhalten. Warum? Weil Christus da ist, weil wir in unserer Bedrängnis und Angst mit seinem Leiden verbunden sind in einer geistlichen Gemeinschaft, ja und weil für Christus nicht der Tod das Letzte ist, sondern das Leben, der Sieg über den Tod in der Auferstehung. Daran sollen wir immer wieder denken und uns trösten lassen, anstatt zu verzagen und zu resignieren. Deshalb ist auch unser Gottesdienst so wichtig jeden Sonntag, weil wir im Gottesdienst jedes Mal neu in Verbindung gebracht werden mit Christus und mit dem Einstimmen in das Lob des barmherzigen Gottes Trost uns abholen dürfen.

     Všechna tato ohrožení a nebezpečí nás činí bezradnými a cítíme se bez pomoci. A přece se od Pavla učíme, že bychom před nastupujícími ohroženími a nebezpečími neměli kapitulovat, ale postavit se jim a nevzdávat se. Proč? Protože je zde Kristus, protože jsme my s našimi nesnázemi a strachy spojeni s Jeho utrpením v jednom duchovním společenství, a proto, že pro Krista není smrt to poslední, nýbrž život, vítězství nad smrtí a vzkříšení. Na to bychom měli znovu a znovu myslet a tím se nechávat potěšit, místo toho, abychom ztratili hlavu či rezignovali. Proto je také každou neděli důležitá naše bohoslužba. Protože se při bohoslužbě ocitáme ve svazku s Kristem a směřujeme se ke chvále milostivého Boha smíme si takto přivlastnit útěchu.

     Übrigens sieht die Bibel die Bedrängnisse der Menschen, das Leiden und die Krisen der Welt nicht etwa als Zeichen des Unterganges, wie manche meinen, sondern alles, was uns bedrängt, sind – in der Sprache der Propheten – „Wehen“ wie bei einer werdenden Mutter, die Schmerzen leidet, aber trotzdem in Hoffnung ist auf neu geborenes Leben. Ein tröstliches Bild für unser aller Leben, für unser Leben als Christen, für unsere Existenz als Gemeinde. Nicht umsonst hat so auch der heutige Sonntag, obwohl er in der Passionszeit liegt, den Namen „Laetare!“,„Freue dich!“
 Amen.       

     Ostatně – bible vidí nesnáze lidí, utrpení a krize světa ne jako znamení konce, tak jak mnozí soudí, ale vidí vše to, co nám přináší nesnáze – jak říká prorok – jako bolesti rodičky, která je v očekávání nově rodícího se života. To je potěšitelný obraz pro celý náš život, pro náš křesťanský život, pro život našeho sboru. Ne nadarmo má dnešní neděle, ačkoli je postní doba, název „Laetare!“ „Radujte se!“
Amen.