Kladno,
8.11.2015 (22. neděle) Boží
království mezi námi
Ernst Uhl (Německo, Brémy), český překlad
Václav Kadeřávek
Čtení:
Římanům 14, 7-9
Text:
Lukáš 17, 20-21
Kázání:
Liebe
Gemeinde,
ein englisches Kirchenlied, das in viele Sprachen übersetzt worden ist,
beginnt mit den Worten: „Suchet zuerst Gottes Reich in
dieser Welt, seine Gerechtigkeit.
Amen.“ Mit Begeisterung haben wir das Lied in unserer Gemeinde gesungen, z. T.
im Kanon. So von Gottes Reich zu reden und zu singen, ist nicht selbstverständlich.
Sind wir es in der christlichen Tradition doch eher gewohnt, Gottes Reich erst
in einer fernen Zukunft zu erwarten. Doch in dem Lied wird gesagt, Gottes Reich,
zumindest Spuren von Gottes Reich gibt es schon in der heutigen Welt. Vielleicht
wundern wir uns, vielleicht erwarten wir das nicht.
Doch genau das ist es, was Jesus seinen Jüngern, der Gemeinde zu sagen
hat.
Milý
sbore,
jedna anglická církevní píseň, která byla přeložena do mnoha dalších
jazyků, začíná slovy: „Hledejte nejprve království Boží v tomto světě,
jeho spravedlnost. Amen.“ S nadšením jsme tuto píseň zpívali v našem
společenství, mnohdy i v kánonu. Tedy mluvit o Božím království není nic
samozřejmého. V naší křesťanské tradici jsme prvoplánově zvyklí očekávat
Boží království jako něco, co přijde ve vzdálené budoucnosti. A přece,
v té písni je říkáno, že Boží království, tedy nejméně jeho stopy,
jsou patrné i v současném světě. Možná, že se divíme, možná to nečekáme.
A přece je to právě to, co řekl Ježíš svým učedníkům, že by právě
toto sdělení měli předávat dál.
Im Predigttext hören wir, wie Jesus im Streitgespräch mit besonders
frommen Leuten ist, mit den Pharisäern. Die Pharisäer fragen Jesus: Wann kommt
das Reich Gottes? Nach einer alten Lehre erwartete man das Kommen des Reiches
Gottes, wenn sich zuvor extrem schlimme Kriege und Naturkatastrophen ereignet hätten.
Kriege und Naturkatastrophen nahm man als Vorboten und sichere Zeichen für das
unmittelbare Kommen des Reiches Gottes. Diese spektakuläre Sicht vom Reich
Gottes ist übrigens bei manchen Leuten bis heute populär. Sekten versuchen mit
der Botschaft vom baldigen Weltende durch Kriege und Katastrophen und dem danach
kommenden Reich Gottes Menschen zu beeinflussen, für sich zu gewinnen und in
Angst zu versetzen. Sogar die US-Präsidenten Reagan und Bush haben ihre Politik
mit dieser schrecklichen Botschaft zu legitimieren versucht, indem sie
andeuteten, ein möglicher Atomkrieg, aber auch die Katastrophen im Irak und in
Afghanistan seien Zeichen für das Kommen des Reiches Gottes. Wir sehen hier,
wie gefährlich es sein kann, mit der Bibel in der Hand die Welt erklären zu
wollen und sich selbst zu rechtfertigen.
V textu kázání slyšíme, jak je Ježíš v konfliktu právě se zbožnými
lidmi, s farizeji. Farizejové se Ježíše ptají: Kdy přijde
Boží království? Podle starého učení byl příchod Božího království
očekáván potom, co nastanou kruté války a přírodní katastrofy. Války a
přírodní katastrofy byly považovány za předzvěst bezprostředního příchodu
Božího království. Tento zvláštní až podivný pohled na Boží království
je u mnoha lidí populární až do dnešních dnů. Sekty se snaží zprávou o
brzkém konci světa prostřednictvím válek a katastrof lidem příchod Božího
království ovlivnit, prostřednictvím těchto zvěstí lidi pro sebe získat
a obrátit očekávání lidí ve strach. Dokonce i američtí prezidenti Regan
a Busch (starší pozn. překl.) se pokoušeli legitimovat svojí politiku tímto
očekáváním hrozného, tím, že zmiňovali možnou atomovou válku, ale i
katastrofy v Iráku a Afganistánu jako možná znamení příchodu Božího království.
Vidíme zde, jak nebezpečné může být chtít s biblí v ruce vykládat svět
a sebe sama ospravedlňovat.
Ganz anders sieht es Jesus. Den überraschten
Jüngern und den Pharisäern ruft er zu: „Seht, das Reich Gottes ist mitten
unter euch!“ Die Frage der Pharisäer nach dem „Wann?“ weist Jesus zurück,
weil diese Frage an der Hauptsache vorbei geht und in eine Sackgasse führt. Und
er sagt: Über das Kommen des Reiches Gottes lässt sich nicht spekulieren, als
ob äußere Zeichen wie etwa eine bestimmte Konstellation der Sterne oder andere
Ereignisse darauf hinweisen könnten. Anstatt in eine ferne, irreale Zukunft zu
schauen, schaut auf das, was heute geschieht und heute möglich
ist.
Zcela jinak to vidí Ježíš. Překvapeným učedníkům a farizejům říká:
„Podívejte se, Boží království je mezi Vámi!“ Otázku farizejů
„Kdy“ Ježíš odmítá, protože tato otázka odvádí od toho hlavního a
vede do slepé uličky. A říká: O příchodu kralovství Božího není možné
spekulovat na základě vnějších znamení jako jsou určitá konstalace hvězd
či jiné úkazy. Namísto koukání do vzdálené budoucnosti mimo realitu dávejte
pozor na to, co se děje dnes a co je možné dělat dnes.
So sagt Jesus bereits in seiner ersten
Predigt in Nazaret, dass er – entsprechend den Verheißungen des Propheten
Jesaja - für
die Armen da ist, für die Gefangenen, für die Blinden, für die Unterdrückten,
dass sie frei sein sollen. Und am Ende der Predigt heißt es: „Heute
ist dieses Wort des Jesaja in Erfüllung gegangen.“ (Lk 4,18-21).Also nicht
irgendwann später einmal: in der Person von Jesus „heute“ hat das Kommen
des Reiches Gottes zumindest angefangen – in allem was Jesus tut und sagt.
Nicht zufällig betont gerade das Lukasevangelium das „Heute“ von Gottes
Reich. Schon in der Weihnachtsgeschichte heißt es: „Euch ist heute
der Heiland geboren.“ (2,11).Schon in der Weihnachtsgeschichte heißt es:
„Euch ist heute der Heiland geboren.“
(2,11). Und als Jesus zum Essen in das Haus des betrügerischen Zöllners Zakchäus
einkehrt, Zakchäus sich besinnt und sein Vermögen mit den Armen und mit den
Betrogenen teilen will, da heißt es: „Heute
ist diesem Hause Heil geschehen“ (19,9). Konkret zeigt sich darin Gottes
Reich, dass die Armen, die Hungernden, die Traurigen und die Verfolgten selig
gepriesen werden (6,20-22), im Mittelpunkt stehen und ihnen zuallererst
Aufmerksamkeit geschenkt wird, um ihre Lage zu verändern und möglichst zu
verbessern.
Takto mluví Ježíš ve svém prvním kázání v Nazaretu a to tak, že
je zde – podle zaslíbení proroka Izaiáše – pro ty chudé, nesvobodné,
slepé, ty, kteří jsou v útisku, a že by tito měli být osvobozeni. A na
konci svého kázání říká: „Dnes se naplnila slova Izaiášova.“
(Lk4.18-21). Tedy ne, že kdoví někdy v budoucnu: V osobě Ježíše se
„dnes“ Boží království přinejmenším započalo – v tom, co Ježíš
dělá a říká. Nikoli náhodou zdůrazňuje Lukášovo evangelium v případě
Božího království ono „dnes“ (2,11). Již ve vánočním
příběhu je zaslíbeno: „Dnes k Vám narodil Spasitel Kristus Pán, v
městě Davidově“. A když Ježíš vstoupí do domu podvádějícího celníka
Zachea, Zacheus se obrátí a svůj majetek chce rozdat chudým a těm, které dříve
podvedl, protože to znamená“ Dnes přišlo spasení do tohoto domu (Lk
19,9). Konkrétně se na tom ukazuje Boží království, totiž v tom, že
blahoslavení jsou ti chudí, hladoví, smutní a pronásledovaní (Lk 6,
20-22). Těmto je na prvním místě věnována pozornost tak, aby se změnila a
co nejvíce zlepšila jejich situace.
Das Reich Gottes kann also auch in Kladno und anderswo in Tschechien
gegenwärtig sein. Ich denke an die vielfältigen Tätigkeiten der Diakonie oder
auch an Christen, die um das Zusammenleben mit Roma bemüht sind. In Deutschland,
aber sicher auch bei Ihnen in Tschechien haben sich erstaunlich viele Menschen
gefunden, die der riesigen Zahl von Flüchtlingen eine erste Hilfe geben möchten.
Gerade auch Kirchengemeinden sind da engagiert. Ich denke aber auch an Menschen,
die im Kleinen – für die Öffentlichkeit unsichtbar – andern einen Trost
und eine Hilfe geben, Kranke besuchen oder einen behinderten Menschen unterstützen.
Ja, ich frage: Ob nicht auch die Existenz unserer kleinen Kirche, die –
manchmal unter schwierigen Bedingungen - über Generationen hinweg bis heute das
Evangelium von Jesus weitergibt, eine sichtbare Spur des Reiches Gottes sein
darf?!
Boží království se tedy může zpřítomnit rovněž na Kladně nebo
kdekoli jinde v Česku. Myslím na mnohostranou činnost Diakonie nebo rovněž
na křesťany, kteří se usilují o spolužití s Romy. V Německu, ale jistě
také v Česku se našlo udivující množství lidí, kteří chtějí nabídnout
pomoc uprchlíkům. Právě církevní společenství se v tomto angažují.
Myslím také na lidi, kteří v malém – a veřejností nepovšimnuti –
poskytují druhým útěchu a pomoc, navštěvují nemocné či podporují tělesně
postižené. A rovněž se ptám: Může existence naší malé církve, která
– mnohdy za těžkých podmínek – po dobu celých generací předává
evangelium o Ježíši Kristu, být považována za stopu Božího království?!
Hilfe für andere Menschen, die in Not
geraten sind, und das Eintreten für Menschen, die am Rand der Gesellschaft
gelandet sind, ist nicht natürlich nur eine Sache von Christen. Viele andere
haben auch ein soziales Herz und kümmern sich um Menschen in Not. Christen sind
meistens auch in der Minderheit. Doch als Christen möchten wir das, was wir für
und mit Menschen in Not tun, als unsere Antwort Ruf Jesu verstehen, ihm
nachzufolgen auf seinem Weg, das Reich Gottes unter die Menschen zu bringen.
Allerdings nur im Glauben lässt sich erkennen, dass das, was wir tun oder was
andere für uns Gutes tun, mit Jesus und mit dem Reich Gottes zu tun hat.
Pomoc druhým lidem, kteří se ocitli v nouzi, a nasezení se pro lidi,
kteří se ocitli na kraji společnosti, není přirozeně záležitostí pouze
křesťanů. Mnoho jiných má rovněž srdce orientované na sociální témata
a stará se o lidi v nouzi. Křesťané jsou většinou rovněž i v menšině.
A přece jako křesťané chceme tomu, co pro lidi v nouzi děláme, rozumět
jako naší odpovědi na volání Ježíšovo o jeho následování na jeho cestě
a úsilí přinést Boží království druhým lidem. Ovšem pouze ve víře se
dá poznat, že to dobré, co pro druhé konáme, má něco společného s Ježíšem
a Božím královstvím.
Ich verstehe das so: In dem, was wir tun, was wir wagen, sind wir
gewissermaßen mit Jesus unterwegs. Und ich nehme das als einen Trost, als einen
Schutz und auch als eine Ermutigung immer wieder neu. Das ist wichtig, z. B.
wenn ich Misserfolge habe, wenn es nicht so läuft, wie ich es gewünscht oder
gehofft habe. Ich vertraue darauf: Ich bin nicht allein, Jesus ist mit auf dem
Weg.
Rozumím tomu tak: V tom, co činíme, k čemu máme odvahu, jsme určitým
způsobem s Ježíšem na cestě. A já to beru stále nově jako útěchu, jako
ochranu a rovněž i jako povzbuzení. To je důležité v případě, kdy jsme
neúspěšní nebo když vše neprobíhá podle našeho přání, nebo jak, jsme
v to doufali. Spolehám se na to: Nejsem na to sám, Ježíš je se mnou na cestě.
Und ich denke, das gilt auch für die großen Welt-Zusammenhänge. Viele
sind verunsichert, dass es nicht aufhören will mit Kriegen, mit Verfolgung, mit
Ungerechtigkeit – wodurch auch wieder neue Flüchtlingsströme produziert
werden und nochmals Probleme entstehen. Wie hilflos und ohnmächtig steht der
einzelne vor diesen Problemen! Doch lassen wir uns nicht entmutigen! Es sind
immer nur kleine Schritte, die wir tun können. Manchmal auch gibt es harte Rückschläge.
Auch Jesus musste Geduld haben, ja, Jesus musste leiden und hat nicht nur
Erfolge erzielt. Aber wir dürfen und sollen
vertrauen: Unsere Zeit liegt in Gottes Händen. Gottes Reich ist noch
nicht am Ende. Mit Jesus hat Gottes Reich erst begonnen. Mit Jesus, mit Gottes
Reich wird es auch eine Zukunft für uns geben. Wir müssen uns nur darauf
einlassen, Skepsis und egoistische Sorge zurückstellen und ihm, Jesus,
nachfolgen.
Amen.
Myslím, že to platí i v případě celosvětových souvislostí. Mnozí
jsou znejištěni tím, že války pronásledování a nespravedlnost nepřestávají
– čímž vznikají stále nové zástupy lidí na útěku a tím následně
další problémy. Jak bezradný a bezmocný si jednotlivec připadná před těmito
problémy! Nenechme se však připravit o odvahu! Stále ještě zbývají malé
kroky a činy, které sami můžeme udělat. Někdy utrpíme drtivou porážku.
Také Ježíš musel mít trpělivost, ano, Ježíš musel trpět a nedosahoval
vždy jen úspěchů. My se však na to můžeme spolehnout: Naše budoucnost leží
v Božích rukách. Boží království ještě není u konce. S Ježíšem se
Boží království započalo. S Ježíšem, s Božím královstvím, nám bude
dána budoucnost. Musíme se na to jen spolehnout, odložit skepsi a egoismus a
jeho, Ježíše, následovat.
Amen.