Kázání

Kladno - 31.12.2017 První neděle po Vánocích - Přelom věků

První čtení: Kazatel 3, 1-15

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:

2 Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;

3 je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;

4 je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;

5 je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;

6 je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;

7 je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;

8 je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?

10 Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí.

11 On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.

12 Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro.

13 A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.

14 Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.

15 Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledává, co zašlo.

Text: Lukáš 2, 25-32

V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy - světlo, jež bude zjevením pohanům a slávu pro tvůj lid Izrael."

Kázání:

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;… Vždycky, když je čas na něco příjemného a krásného, přijde čas i na to, co příjemně a krásně neprožíváme, a když naopak přijde čas na něco nepěkného a nepříjemného, aniž bychom to v tu chvíli tušili, připravuje se čas na něco přívětivého, co je nám milé. Jednou jsme nahoře, jednou jsme dole. Čím víc jsme nahoře, tím z větší výšky padáme, čím víc jsme dole, tím víc nám dá práci dostat se alespoň do zlatého středu.

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Každý začátek má svůj konec, a každý konec má i svůj začátek.

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Když říkáme, že zrovna prožíváme příjemné dny, měsíce, roky, jistě jim předcházely dny, měsíce, roky, které příjemné nebyly. Anebo když prožíváme dny, měsíce, roky, kdy je nám těžko, s nadějí vyhlížíme na dny, měsíce, roky, kdy snad bude líp.

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. I lidský život má svůj čas. Čas radosti, zplození, zrození, čas prvních krůčků, čas dětské naivní nevinnosti, čas uvědomění sebe sama, čas prvního i druhého vzdoru, čas puberty, čas prvních a následně i dalších životních chyb a prohřešků, čas vzestupů i čas pádů, čas dospělosti, čas stáří, čas uvědomění si své hříšnosti, čas soubojů s druhými i sám se sebou, čas zpytování svědomí, čas odpouštění i čas smíření. Čas umírání i čas nového zrození…

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas… Prostor pro svůj čas, měly všechny roky, které jsme tu již prožili. Svůj čas naplnil i ten čerstvě uplynulý rok 2017. Kolikrát jsme i v něm byli nahoře, a kolikrát dole? Kolik časů – minut, hodin, dnů i týdnů kladných i těch záporných, příjemných i nepříjemných se v něm vystřídalo?

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Svůj čas na jedno či druhé přináší i tradice a náboženské zvyky. Svůj čas na jedno či druhé přináší i zkušenosti božího lidu, který byl i nebyl ve své historii věrný Hospodinu. Čas věrnosti i čas nevěrnosti.

Hospodin však vždy prezentoval jen jeden z těchto časů. Hospodin byl, je a bude věrný vždycky. Člověk ovšem potřeboval okusit obojí. Věrnost i nevěrnost, protože až se zkušeností s obojím poznává kontext všeho, kontext celku. V nevěrnosti poznává věrnost, ve smrti poznává vzkříšení a život. Kdyby člověk neokusil nevěru a neokusil smrt, nikdy by nepoznal, čím skutečně věrnost a život jsou. Bůh obojí zkoušet nemusí, protože Bůh to všechno zná, Bůh to znal už dokonce dávno před stvořením prvního člověka.

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. To platí pro člověka, nikoliv pro Boha. Bůh je totiž nadčasový. Bůh sám totiž ví jaký je čas, ještě dřív, než ten čas přijde. To co je u Boha neustálou přítomností, my prožíváme jako minulost nebo budoucnost. Lidský čas přítomnosti je krátký, kdežto Boží čas přítomnosti je věčný a obsahuje vše.

Tuto Boží nadčasovost velice dobře popisuje evangelista Jan ve svém prologu: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“

Do této Boží nadčasovosti, dokázali nahlédnout jen proroci. I ti měli svou určenou chvíli a pod nebem svůj čas. Čas starozákonních proroků… A i ten jejich čas má svůj začátek i konec. Kdy přišel onen začátek přesně nevím, zřejmě někdy po pádu člověka. Konec však přichází v momentě, kdy proroctví proroků je naplněno. "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy - světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael."

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Čas prorokování i čas proroctví naplnění…

Simeon vidí zatím jen malé bezbranné dítě, ale vidí dál, než do své lidské přítomnosti. Jako prorok nahlédl do Boží nadčasovosti a tak vidí i to, co bývá nám dalším obyčejným smrtelníkům skryto. „Mé oči vidí tvé spasení.“ Mé oči vidí Slovo, které se stalo tělem. Mé oči vidí „Dokonáno jest“. Dlouho očekávané, mnohokrát prorokované, konečně zde ve světě fyzicky přítomné, ztělesněné Boží spasení pro všechen lid!!!

Čas Simeonova poznání a prorokování, se mísí s časem radosti i časem vděčnosti.

Dítě, které matka Marie drží ve svých rukách, musí ujít ještě dlouhou cestu a užít ještě mnoho příjemných i nepříjemných chvil. Čas růstu, čas studia, čas dospělosti, čas aktivní veřejné činnosti, čas obdivu, i čas nenávisti, čas ponížení, potupné smrti, čas pekla, a až pak čas vzkříšení a čas povýšení…

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Čas prorokování i čas proroctví naplnění…

Čas proroků a prorokování už ustal. Proroctví byla v plné míře naplněna. "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení…“ Následuje nové období. Proroci mohou jít odpočívat, už jich není třeba. Nastal nový čas. Čas dokonané dokonalé Boží milosti. Léto Boží milosti a ŽEŇ.

Jak dlouho ještě bude trvat tento čas?… Naštěstí si Bůh dává na čas… Ale i tak, nepromarněme tento vzácný čas!

Amen.