Kladno 7. 5. 2017 (třetí
neděle po velikonocích)
Deset družiček – jsme víc moudří
nebo pošetilí?
1.čtení:
Zjevení Janovo 19, 6-9
A slyšel jsem zpěv
jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu:
"Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se a jásejme
a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila
a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." Tím kmentem
jsou spravedlivé skutky svatých. Tehdy mi řekl: "Piš: Blaze těm, kdo
jsou pozváni na svatbu Beránkovu." A řekl mi: "Toto jsou pravá
slova Boží."
2.čtení:
Matouš 25, 1-13
Tehdy bude království
nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět
z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly
si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich
nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se
rozlehl křik: `Ženich je tu, jděte mu naproti!´ Všechny družičky procitly
a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly pošetilé rozumným: `Dejte nám
trochu oleje, naše lampy dohasínají!´ Ale rozumné odpověděly: `Nemůžeme,
nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!´ Ale
zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním
na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a
prosily: `Pane, pane, otevři nám!´ Ale on odpověděl: `Amen, pravím vám,
neznám vás.´ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři,
přátelé v Kristu, Ježíš nám vypráví podobenství o deseti družičkách,
z nichž pět bylo rozumných a pět pošetilých. Budeme-li si chtít dosadit,
kdo je ten rozumný a kdo pošetilý, může někoho napadnout, že rozumní
jsou ti v církvi a pošetilí ti mimo církev. Ale to by bylo víc jak povrchní.
Rozumné i pošetilé družičky můžeme potkat i v samotné církvi. A když půjdeme
ještě hlouběji, a budeme k sobě upřímní, zjistíme, že i my samotní, každý
z nás je rozumný i pošetilý zároveň. Každý z nás si v sobě nese družičku
rozumnou i družičku pošetilou. Kterou víc? Jak kdy.
Ty družičky mají své
poslání – svítit vytrvale, neustále až do příchodu ženicha, respektive
do obřadu svatby. Mám za to, že je nutné, aby lampy družiček svítili
dokonce i při obřadu, aby bylo jasně vidět, koho si ženich bere. S tímto
posláním je spojena i zodpovědnost – zodpovědnost za veškeré úkony, činy,
aktivity, jednání, tedy za olej, za stále dostatečnou zásobu oleje.
Co je to olej? Olej je něco,
co hoří, něco co hřeje a hlavně dává světlo. Chtělo by se říci, že
světlo svítí na obě strany, ale ono ve skutečnosti svítí do všech stran
a opět na několika rovinách. Za prvé je to Boží světlo v lidských rukách
pro lidi – Boží světlo člověka pro člověka. Sem patří otevřenost
druhým, láska k druhým, vnímavost, lítost, slitování, odpuštění zkrátka
pomoc bližním, pomoc všem lidem kolem, i těm necírkevním. Můžeme si tu
také připomenout největší Ježíšovo přikázání: „Miluj Boha svého a
miluj bližního svého jako sebe samého…“ Boha lze milovat pouze přes
lidi, neboť je také psáno: „Cokoliv jsi učinil tomu nejmenšímu, mně si
učinil“. Za druhé je to světlo, kterým Bohu ukazujeme, komu je třeba
pomoci ve věcech, na které už sami nestačíme. To je modlitba, modlitba za
druhé. A za třetí je to světlo ve společenství věřících, světlo mezi
námi pro nás. Naše vnitřní světlo v církvi. A v neposlední řadě v té
nejhlubší rovině je to také světlo vnitřní ve mně – vnitřní světlo
ve mně pro mě. Proto je důležité mít stále v patrnosti důležitost
tohoto světla.
Kde brát olej? Četli
jsme, že rozumné družičky si olej vzaly, zatím co ty pošetilé byly poslány,
aby si ho koupily u kupců. Pošetilé také měli možnost si olej vzít, ale
nevzaly. Teď, když přichází očekávaný čas, je pozdě si brát. Jsou
nuceny si ho koupit u kupců. Tady se ukazuje zvláštní paradox. Ty pošetilé
si musí olej koupit, musí za něj něco dát, musí za něj zaplatit, přes to
je to marné, je jim to k ničemu. Zatím co ty moudré, které nemuseli platit
nic, vstupují s ženichem do obřadní síně. Rozumné nic nekupovali, nic obětovat
nemusely, jen si vzaly a zodpovědně plnily své poslání, když byl pro to čas.
Mluvil jsem sice hodně o
světlu, ale termín „světlo“ v přečteném textu vůbec není použit. Je
tu jen jedno slovo, které se světlem souvisí: „dohasínají“ – nebezpečí,
které hrozí i nám. Dohasínají lampy církví? Dohasínají lampy mé osobní?
Únava z dlouhého čekání
je patrná. Už první křesťané věřili, že se dočkají druhého příchodu
Krista. Uplynulo více jak dva tisíce let, a pořád nic. Jsme unaveni
stereotypem, neměnnou tradicí, upadajícím zájmem, a bylo by to ho jistě
mnoho, co bychom mohli ještě vyjmenovat. A tak někdy přichází pochybnosti
i touha vzdát to, věnovat se něčemu jinému… Má to vůbec ještě cenu brát
si olej?
Jsme unaveni, usínáme,
spíme. Ono, pokud jsme připraveni, můžeme odpočívat. Pokud jsme stále připravení,
může nám být odpočinek prospěšný, ovšem nebezpečné je odpočívat,
když připraveni nejsme.
Dlouhý čas čekání na
ženicha (léto Boží milosti) bohužel nevnímáme jako dar, ale jako něco co
nás ničí, trápí, deptá, degraduje a tak někdy upadáme do pocitů – Bůh
na nás zapomněl. Upadáme do těchto pocitů jako církev? Upadám do těchto
pocitů i já?…
Budu-li mluvit za sebe,
tak ne. Nepropadám. Vím, že Bůh nezapomíná. Snažím se mít stále
dostatek oleje a svítit, ale někdy je to vysilující, neboť mám pocit, že
mezi lidmi jsem často sám – je nás málo. A také nevím, jak moc ten olej,
který beru, je kvalitní. Kolísá jeho svítivost. Něco beru od Boha, něco
od lidí – od Boha přes lidi. Budu-li brát jen od Boha, nemusím být
pochopen.
Strach z nepochopení způsobuje
zmatek. Bojím se říkat pravdu, abych nepohoršoval, abych neublížil. Beru příliš
ohledy na druhé? Mohu si dovolit být důraznější? Nezatemňuji příliš světlo
své lampy? Není můj problém v tom, že se se svým olejem příliš rozděluji
a už mi nezbývá pro sebe?
Jsem rozumný i pošetilý
zároveň. Nebo jsem víc pošetilý?...
Amen.