Kladno 28. 8. 2016  (14. neděle po Trojici)

Neházejte perly sviním

1.čtení: Matouš 21,12-15

Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; řekl jim: „Je psáno: Můj dům bude zván domem modlitby, ale vy z něho děláte doupě lupičů.“ I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a on je uzdravil.

Text: Matouš 7,6

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka – a hle trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, neboť je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.

Kázání:

     Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu, občas se setkávám s tím, že všeobecná představa společnosti je taková, že křesťan je, a možná dokonce musí být z podstaty své víry hodný člověk, který dělá dobré skutky, pomáhá lidem, a vždy když někdo něco potřebuje, křesťan je ten, který neříká ne. Mnoho lidí má dokonce představu, že křesťan ze své křesťanské podstaty pomoc nesmí odmítnout, protože kdyby odmítnul, bylo by jeho počínání nekřesťanské.

     Jednou, bylo to v začátcích mého duchovenského působení ve věznici v Oráčově, mi přišlo na skupinu asi třicet klientů. Hodně slušná návštěvnost. Učebna, kde jsme se tenkrát scházeli, byla narvaná. Jenže z těch třiceti lidí bylo možná jen pět těch, kteří měli o skutečný rozhovor s duchovním zájem. Motivace ostatních byly jiné. Hlavně sejít se s těmi co jsou z jiných oddělení, a otestovat nového duchovního, zda by z něj něco nekáplo. Dělali dost hluk a rušili rozhovor, který vznikl s těmi, co měli o duchovní věci zájem. Zvedl jsem se, abych na sebe upozornil a zvýšeným a rozhodným hlasem jsem všem řekl, že pokud se neztiší, tak je nechám ihned odvést. Tu mi jeden z těch hlučných řekl: „Přece byste nás nevyhodil?“ A druhý mu hned přitakával: „No ano, to jako křesťan nemůžete. Bible přece říká, že jako následovník Krista nesmíte odmítnout žádného bližního“. … Přiznám se, že v první chvíli jsem nevěděl, co jim na to mám říct. Ta poznámka mne zaskočila. Věděl jsem ale, že právo je vyhodit mám. A nakonec to tak i dopadlo. Nechal jsem všechny hlučící odvést, a ponechal si tam jen skutečné zájemce. 

     Ti odvedení mne v tu chvíli asi neměli moc rádi, při odchodu mi to dali najevo několika peprnými poznámkami, ale v duchu jsem jim děkoval za tu zkušenost, neboť jsem se díky tomu začal zaobírat otázkou - kde je hranice mezi křesťanem konajícím dobro a blbcem, který z dobré vůle sebou nechá vláčet až do roztrhání.

     Dnes už vím, jak v takové situaci odpovědět: Ano, písmo nám sice říká, že následovník Krista by neměl odmítnout žádného bližního, ale písmo také říká – neházejte perly sviním! Byla by to odpověď, která by možná svou expresí zaujala víc, než vysvětlování, že hlukem ruší ty, kteří tuto chvíli chtějí věnovat věcem, kvůli kterým jsem přišel.

     Není náhoda, že Ježíš přichází s připomínkou: „neházejte perly před svině“ právě ve stejném odstavci, kde mluví o posuzování druhých a třískách a trámech v očích. Většinou si tento text vykládáme, že se týká kritiků a pošťuchovačů, kteří poukazují na chyby druhých, a neuvědomují si, nebo si nechtějí připustit fakt, že ani oni nejsou bezchybní. Například evangelium Lukáše, které popisuje stejnou řeč o posuzování, třískách a trámech v očích, už onu větu o perlách a sviních už nezmiňuje. Matouš, jakoby ono „posuzování“ rozšířil do většího spektra situací. Naše oči mohou být zaslepené nejen, když chceme někoho kritizovat, ale i v situacích, kdy někomu chceme podat pomocnou ruku. Perlou tu totiž nemusí být jen Boží slovo, zvěstování evangelia, jak se mnozí také domnívají, ale i nabídnutá pomoc v jakékoliv formě. Ono chtít někomu vyjmout třísku oka, to je také pomoc. Poukázat na to, že někdo něco dělá špatně, je také pomoc. Říci pravdu, je také pomoc. I zvěstovat evangelium. Někdy ale děláme chybu v tom, jakou formu pro tuto pomoc vybereme. Někdy děláme chybu v tom, že nevidíme trám v našem oku, tedy že kážeme druhým něco, co sami nežijeme. Někdy děláme chybu v tom, že naše motivace pomáhat nemusí vycházet ze soucitu, ale z vlastního prospěchu (o tom byla řeč minule). To se všechno může dít.

     Ovšem na co bych se chtěl zaměřit nyní je, na pomoc dobře míněnou. Na situaci, kdy naše touha skutečně vychází ze soucitu. I zde totiž mohou platit ona slova o posuzování, třískách a trámech.

     S jedním člověkem jsem řešil, jak se má zachovat ke svému již dospělému synovi. Jako rodič měl svého syna rád, ale syn ho jen využíval. Zapletl se do jedné party, kde ochutnal drogy. Do práce nechodil, tudíž neměl peníze, a tak si k nim pomáhal tím, že bral doma cenné věci, které prodával, aby měl na drogu. Rodič chtěl svému sice už dospělému dítěti pomoct. Ano, člověk, který je na drogách, skutečně potřebuje pomoc, ale jakou??? Celou věc řešil i s psychologem. Ten mu ale radil, že synovi může pomoct jedině tím, že ho vykáže z domu - jednak aby syn měl možnost pochopit, že tímto životním stylem na drogách může přijít o víc, tedy cenné zázemí rodičů, a také aby tím bylo zabráněno jednoduchému přísunu peněz na to, co syna ničí - na drogy. Tedy bylo potřeba dostat syna na dno, ze kterého by se mohl odrazit k lepší variantě života. Na to ale rodič neměl sílu. Představa o nejlepším způsobu pomoci svému synovi byla naopak vytvořit pokud možno dítěti zázemí ještě lepší než doposud. Projevit mu co největší možnou lásku rodiče… A tak se nechával i nadále tímto způsobem okrádat a vydírat v domnění, že mu tím nějak pomáhá. – „Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.“ Rodič, ač v dobrém úmyslu a v dobré víře se obětoval, jenže jeho oběť propadala marnosti.

      Ne vždy můžeme pomoci tím, co si sami jako nejlepší pomoc představujeme. A ne vždy můžeme pomoci tím, že budeme bezmezně přijímat všechny a za všech okolností a projevovat své křesťanství jako nekonečnou lásku, která se tváří, že je vše v pohodě. Někdy je třeba i bouchnout do stolu a říci „Dost!“ Někdy je třeba zavřít dveře a nepustit. Někdy je třeba zařvat a třeba i použít rákosku… Zkrátka, někdy je třeba pomoci tím, že odvážně vstoupíme do konfliktu, který nám samotným je krajně nepříjemný. I za tu cenu, že nám bude druhá strana nadávat, urážet, a usilovat o pomstu. I tento počin je obětí. I tento počin, pokud to dokážeme, je naší perlou, ovšem ne jen tak hozenou před svině, ale správně podanou.

     Správně podaná perla, se totiž nepodává sviním, ale bližním. Někdy mám za to, že z té druhé strany, které perlu nabízíme, že se z ní teprve svině stává, a to jen proto, že jim perlu nepodáváme, ale házíme, jak nás dle našich vlastních úsudků napadne.

     No, na venek to může vypadat stejně, že ta druhá strana tu naší perlu chce také zašlapat a nás roztrhat. Jenže v takovém případě jde o něco jiného. Svým jednáním nás samotné může i v tuto chvíli ta druhá strana také roztrhat, to je pravda, ale nemůže už onu perlu zašlapat. Naopak svým jednáním ona druhá strana může jen dokazat, že perla je skutečnou perlou. To už není oběť propadlá zmaru.

     Ježíš po té, co přijel na oslovi do Jeruzaléma, viděl, že chrám neslouží k tomu, k čemu by sloužit měl. Chtěl pomoci, chtěl chrámu navrátit původní význam. Chtěl lidem připomenout, proč tu chrám je. Mohl by chodit od jednoho prodavače k druhému a od jednoho směnárníka k druhému a v klidu a míru (v uvozovkách) „s láskou Bohu vlastní“ všem vysvětlovat, že by měli svůj obchod dělat jinde. Mohl by napsat dopis nebo navštívit duchovenstvo, které chrám zpravovalo. Jenže to by se mu všichni vysmáli a považovali by ho jen za neškodného blázna. Možná by si ho nikdo ani nevšiml. Ničemu by takovým přístupem nepomohl. Šel tedy veřejně do konfliktu – Před zraky všech přítomných zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů a všem nahlas a zřetelně řekl, kde se nachází. „Toto je dům modliteb a vy z něj děláte doupě lupičů.“… Pochopitelně, takový přístup a takové jednání se už nedalo ututlat. Tady už nešlo jenom říct, že došlo k nedorozumění. Není divu, že se to velekněžím a zákoníkům nelíbilo, vždyť oni by měli být první, kdo měl v chrámu nastolit pořádek. Ježíš šel mnohokrát odvážně a rovně do konfliktu. Není divu, že ti co nechtěli chápat, mu víc a víc usilovali o život. Jenže zadupat takto podanou perlu se jim nikdy nepovedlo.

     V dějinách křesťanství můžeme vidět vícero takových odvážlivců, kteří se nebáli jít s pomocí, s pravdou, s evangeliem (jinými slovy) s perlou, do konfliktu. Štěpán, Pavel, Petr a v neposlední řadě i Hus nebo Jeroným Pražský. Ano, víme dobře, jak dopadli – druhá strana se otočila proti nim, a roztrhala je. Ale nikdy se té druhé straně nepodařilo onu perlu správně podanou zašlapat. Amen.

Modlitba:
Náš nebeský Otče, ve svém Synu jsi nám daroval věčný život, pomohl jsi nám, když jsme pomoc potřebovali, a pomohl jsi nám přesně tak, jak jsme potřebovali.
I nás posíláš, abychom s pomocí přicházeli k našim bližním. Prosíme tě, dej, ať umíme naslouchat jejich potřebám. Nedopusť, abychom slepě rozhazovali perly života způsobem, který je marný. Amen