5.neděle po Velikonocích – Kladno 1.5.2016

Podle „slova“ však také jednejte

Introit: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i našeho Pána Ježíše Krista

Slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný.

Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země.

Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup.

Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni!

Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. (Žalm 33.4-6+8-9)

Text: Jakub 1.21-27

…odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom neudrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.

Kázání:

            Bratři a sestry, z přečteného textu mne nejvíce oslovuje věta, kterou bych chtěl podtrhnout a věnovat jí toto kázání: „Podle slova však také jednejte“

Slovo. Co je to to „slovo“? Co pro nás znamená „slovo“. Podle jakého slova vlastně máme jednat?

V dnešní moderní době se toho tolik namluví. Mnoho a mnoho slov. Jakou hodnotu má v té dnešní době slovo? Kolika krásnými slovy nás dokáží zlákat reklamy, abychom si koupili to nejlepší a nejdokonalejší? Kolika krásnými slovy nás v předvolebním období lákají politici, abychom jim dali své hlasy v důvěře, že volíme ty nejlepší pro lepší budoucnost?… Kolikrát jsme byli zklamáni, že ta lákavá slova nebyla naplněna…

Otevřete internet, otevřete noviny, časopisy, pustíte si rádio či televizi - všude spousta slov. Všude spousta slov, která sdělují hromady a hromady informací a názorů jak správně jednat, jakou cestou dojít ke štěstí a spokojenosti, jak zdravě žít, jak zdravě jíst, přečtete jeden článek, který říká, že správné je tohle, a jiný článek, pochopitelně minimálně ze stejně kvalitních a kvalifikovaných zdrojů, jak jinak, že správné je něco úplně jiného. Obrovská spousta slov, která si protiřečí, nikam nevedou a člověka jen matou… Tato zkušenost v nás lidech „slovo“ úplně z degradovala… Význam, smysl, síla i hloubka „slova“ se vytratily.

Pochopitelně, jsou to jen lidská slova. Text, který jsme četli, je z bible – Písma svatého, to je „slovo“ na úplně jiné rovině. Slovo Boží. Slovo věčné… To dá rozum. Víme přece, že se tu jedná o něco úplně jiného. Takové „Slovo“ se přeci nedá srovnávat se slovy medií, reklam a lepší budoucnost slibujících politiků. Možná si řeknete, jak je možné, že mě vůbec napadlo slovo lidské a slovo Boží nějak porovnávat či srovnávat. Boží slovo přeci vždy přijímáme s úctou a bereme ho vážně. Jak jinak.

Ano uznávám. Je to možná troufalost přirovnávat Boží slovo se slovem lidským.

Souhlasím s žalmistou, který říká: „Co Bůh řekl, to se stalo. Jak Bůh nařídil, tak vše stojí.“… Na počátku bylo Slovo. Bůh skrze Slovo stvořil celý svět. To Slovo bylo u Boha. To Slovo byl Bůh. Bůh se ztotožnil se svým Slovem tak, že se to Slovo dalo do pohybu. To Slovo začalo působit a jednat a z neviditelné myšlenky následně tvořit viditelné, hmotné a hmatatelné. To se zároveň stalo i důkazem toho, že „Slovo“ bylo a je skutečné a živé. Tak velikou a mocnou sílu mělo ono prapůvodní „Slovo“…

Tím to ale neskončilo - Bůh sám byl tím Slovem. A to Slovo se stalo tělem. Přebývalo mezi námi, abychom poznali a pochopili prapůvod pra-myšlenky a smysl toho co bylo stvořené. Bůh sám sebe zhmotnil, abychom byli schopni ho vidět očima a slyšet ušima, vnímat ho fyzicky vedle sebe stejně, jako vnímáme fyzicky každého jiného člověka – jako svého bližního… Tak velikou a mocnou sílu mělo to prapůvodní „Slovo“. To slovo se stalo tělem, abychom měli možnost Boha i jeho úmysl - proč svět a nás lidi stvořil, pochopit. To Slovo se stalo tělem, abychom poznali a pochopili i smysl nás samotných…

Jak se může stát takový zázrak, že pouhé „slovo“ má takovou moc a sílu? Jak se to může stát?… Jak?… Tak, že Bůh podle svého slova jednal… „Co Bůh řekl, to se stalo. Jak Bůh nařídil, tak vše stojí.“

„Tělo“ vzniklé z prapůvodního mocného „Slova“, tu dnes už fyzicky není. Přes to nám tu zůstalo „slovo“… Vlastně nám tu zůstalo zase jen „slovo“… Je to „slovo“ stále stejně silné a mocné, jako bylo na počátku?… My křesťané, následovníci toho „slova“ věříme, že ano, tedy vlastně se jen snažíme věřit, ale… Čím to je, že máme někdy pocit, že to „slovo“, ačkoliv je stále Boží, už takovou moc a takovou sílu nemá. Čím to je, že slovo evangelia oslovuje tak málo lidí kolem? Stala se v tom „slovu“ někde chyba?…

Ve „slovu“ hledat chybu, by byla chyba. Slovo je dokonale a stále Boží… Problém je v nás lidech?... Ne ve všech, ale právě v nás lidech, kteří si říkáme následovníci onoho „slova“…

Mluvíme o tom „slovu“ neustále, používáme to „slovo“ dnes a denně, vyprávíme o něm bez přestání, omíláme ho stále dokola, toužíme znovu poznat sílu a moc „slova“, toužíme a přejeme si, aby onu sílu a moc „slova“ poznali i ti kolem nás…, a… A nic. Nikoho to neoslovuje, nezajímá… Proč?… Protože jsme „slovo“ správně neuchopili.

Tím jak se „slovem“ nakládáme, jak s ním hospodaříme, tím ze slova mocného a silného – slova Božího, činíme opět slovo lidské – prázdné. Naše nakládání s Božím slovem, vytváří opět v lidech, těch kolem nás, zkušenost degradace „slova“. Význam, smysl, hloubka „slova“ se i tady vytrácí…

Neklesejme ovšem na mysli. Stále se to dá napravit. Stačí jen dělat to, v čem je nám příkladem sám Bůh.

Jak to bylo na počátku?… Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Jinými slovy, Bůh byl ztotožněn se Slovem. Bůh byl celobytostně ztotožněn se Slovem, které nesl v sobě. Bůh Slovo jen nevyprávěl, neomílal ho dokola, on jím prostě byl. To je to, co se po nás chce. Abychom „slovo“ jen nevyprávěli a neomílali, ale abychom se s ním ztotožnili, abychom se jím stali. Až teprve, když se samy staneme slovem, „slovo“ znovu nabere svou sílu a moc. Až „slovo“ bude skutečně v nás a my v něm, až se sami skutečně staneme tím slovem, „slovo“ ožije, bude činné, bude tvořit a oslovovat ty, co jsou kolem nás – totiž naše bližní.

Ano, naši bližní. Zde je hlavní směr naší pozornosti. Hlavní směr naší pravé zbožnosti, hlavní směr námi správně pojatého aktivního, jednajícího mocného „slova“.

Kdosi moudrý řekl, a s kontextem písma je to v souladu, že máme Boha hledat ne kdesi vysoko v nebesích - daleko odcizeně od nás, ale v bližních. V lidech kolem nás. Nejen mezi námi co se máme rádi a známe se. Nejen mezi těmi, co jsou zdraví a mají všeho dostatek, ale především mezi těmi co strádají. Kristus sám (tedy ono Slovo, které se stalo tělem), když mluví o posledním soudu, se s nimi jasně a zřetelně ztotožňuje: „…neboť jsem hladověl a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou… amen pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili…“ Bratři a sestry, to jsou skutečné projevy živého silného a mocného „slova“, slova Božího, které bližní oslovuje. Ne pouze slovo ústy vyřčené, ale „slovo“, které se stane skutkem. Stejně tak jako se „Slovo“ stalo tělem. Podle vzoru právě tohoto „Slova“, kterého máme a chceme být následníky, je třeba jednat. V každém člověku, i v tom, který se nechová podle našich představ a jedná nepřátelsky, je třeba se naučit vidět bližního, našeho i Kristova (byť nepatrného) bratra, který potřebuje Boží – tedy vlastně naší pomoc. Ne vyřčené slovo, ale skutečnou pomoc. Ne slovo odříkané, ale slovo činné, aktivní – jednající. „Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení“ – pamatovat na ty, co strádají…

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Tělo tu už fyzicky není, ale Slovo tu máme stále. Podle Slova však také i my jednejme. Amen.

Slovo poslání: Jakub 2.13

Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství.

Ale milosrdenství vítězí nad soudem.

Požehnání:

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého

nechť je stále se všemi vámi. Amen.