Kázání

Kladno, 21.6.2015 Ztracené ovce

Introit: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i našeho Pána Ježíše Krista

Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu.

On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě.

Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty,

kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. (Žalm 25,8-10)

Přivítání:

Píseň: 99 – Aj, Pán kraluje, své obhajuje

Modlitba: (agenda)

Milostivý Otče náš v Pánu Ježíši Kristu! Děkujeme ti, že jsi každého z nás v tomto

světě našel. Ve svém slově a v moci svého svatého Ducha jsi nám dal poznat, že tvůj

Syn, Ježíš Kristus, zahladil naše viny a hříchy. Už smíme žít z tvé milosti, ne ze své

spravedlnosti.

Odpusť nám, že na to tak často zapomínáme, že si zakládáme na vlastní

spravedlnosti a jednáme, jako by všechno záleželo na nás. Pane Ježíši Kriste, pastýři

dobrý, ty nás zastihuješ tam, kde se bouříme proti tvé milosti a nevážíme si těch, kteří

nejsou tak dobří jako my. Chválíme tě však za to, že nás přesto hledáš v našich vinách

a hříších, i ve starostech a trápeních. Vždy znovu nám odpouštíš, a tak nám dovoluješ,

abychom se s tvým Otcem a se vším jeho lidem radovali.

Naplň při nás a při všech své zaslíbení: ovci ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu

zpět, polámanou uvážu a nemocnou posílím.

Požehnej evangeliu, kdekoliv je dnes zvěstováno. Dej, ať jeho působením opuštění

najdou bratry a sestry, ti, kdo, bloudí, pravdu, zahynulí záchranu, odmítaní přijetí.

Amen.

Čtení: Ezechiel 34,11-16

Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Tak jako pastýř pečuje o své stádo, když je uprostřed svěřených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a mrákoty. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich země. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a na všech sídlištích v zemi. Budu je pást na dobré pastvě; jejich pastviny budou na výšinách izraelských hor. Budou odpočívat na dobrých pastvinách, budou se pást na tučné pastvě na horách izraelských. Sám budu pást své ovce a dám jim odpočívat, je výrok Panovníka Hospodina. Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit.“

Píseň: 23 – Hospodin ráčí sám pastýř býti

Text: Lukáš 15, 1-7

Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim toto podobenství: „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena,

a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘ Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.

Kázání:

Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu. Není pochyb, že každý z nás máme osobní zkušenost, že jsme něco ztratili – klíče od bytu, brýle, hrnek s kávou, mobil, druhou ponožku, složenku, telefonní číslo, doklady, peněženku…. A pamatujete si, jakou radost jste měli, když jste onu ztracenou věc zase nalezli?

Někdy se dokonce stává, že můžeme ztratit i jiné závažnější věci. Můžeme mít pocit, že jsme ztratili dokonce i hlavu. Také jsem párkrát slyšel výrok „On snad ztratil rozum.“ Možná i rozum lze ztratit… Ale jsou ještě vážnější ztráty. Například, když člověk ztratí orientaci, orientaci v prostoru, nebo i orientaci v momentální bezvýchodné životní situaci… A snad nejbolestivější ztráty jsou, když ztratíme své příbuzné, nebo hodně dobré přátele, a nemusí to být, protože by umřeli, ale proto, že jsme se rozešli v názorech, nebo v tom, že ten druhý začal vyznávat jiné hodnoty, hodnoty, které jsou pro nás nepřijatelné, nebo proto, že došlo k nedorozumění a hádce…

Někteří, říkají, že ztratili zdraví… Asi je toho mnoho, co lze ztratit. Možná si ani neuvědomujeme, co všechno můžeme ztratit…

Každopádně když jakoukoliv ztrátu zjistíme, přináší nám to zármutek, stres, zoufalství… Když ale ztracenou věc nalezneme, jsme plni radosti, chce se nám zpívat, jsme veselí, srdce je naplněné štěstím a často jsme toho tak plni, že skutečně toužíme se s touto radostí podělit.

Radost, kterou způsobuje nalezení ztracené věci nebo ztraceného člověka potvrzuje, že jsme k nim měli a stále máme dobrý - láskyplný vztah.

Občas se ale stane, že najdeme něco, co nám už nic neříká, něco co už nepotřebujeme, i něco, co už jsme zapomněli, že jsme někdy ztratili. Takovou věc většinou hodíme do koše. Tady náš vztah k dané věci už dávno vychladl, a tak ani žádná radost se nekoná.

Jaký vztah máme ke ztraceným ovcím? Dokážeme se upřímně radovat z nalezené ovce stejně jako z nalezených klíčů, brýlí, peněženky či přítele?... Jak to vlastně je dnes s ovcemi a pastýři?...

Pastýř a ovce. I zde je předvídatelný vztah. Viděli jsme možná mnoho obrazů, mnoho zpodobnění jak pastýř někde v horách na loukách pase své stádo ovcí, a kolem ještě pobíhá pes coby pastýřův dobrý pomocník. Možná ten pohled známe ze starých filmů, nebo jsme ho zahlédli někde na výletě v horách či oblastech, kde je to obvyklé. Já si takový živý obraz pamatuji například z Bulharska, už je to ale dávno.

Pastýř s ovcemi – vždy to na mne (nevím jak na vás) působilo a stále působí jako něco idylického, romantického, krásného, pohodového…

Dnes, nejčastěji, když už na skutečné ovce natrefíte, zjistíte, že ovce se pasou sami, že je nikdo nehlídá. Pastýře totiž nahradil povětšinou elektrický ohradník. A to o dnešní době také něco vypovídá. - Vztah mezi pastýřem dnešní doby a ovcemi není téměř žádný. Dalo by se říci, že vychladl. Může být v takové situaci vůbec podobenství o ztracené ovci pro nás aktuální?

Může. Ježíšovo vyprávění podtrhuje a připomíná, především jaký vztah má a měl by mít ke svým ovcím dobrý pastýř, a to i k těm ovcím ztraceným. Vlastně, on se zde na ty ztracené přímo zaměřuje. Prorok Ezechiel, ze kterého jsme četli v prvním čtení, tento vztah také docela pěkně vybarvuje: „Toto praví Panovník Hospodin: Hle já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat… vysvobodím je ze všech míst, budu je pást na izraelských horách při potocích…, přivedu je do jejich země…, budou odpočívat na dobrých pastvinách, budu je pást na tučné pastvě…, sám budu pást své ovce a dám jim odpočívat…, ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím.“ To je úžasné vyznání dobrého pastýře, který vykresluje láskyplný vztah. Vztah Panovníka Hospodina. A právě kvůli tomuto vztahu – vztahu dobrého pastýře ke svým ovcím, Ježíš ono podobenství vypráví. Jistě není pro nikoho těžké si dosadit o kom a o čem je zde řeč…

Farizeové a zákoníci, Ježíšovi nejdřív vytýkají, jak to že se schází, baví se a dokonce jí s celníky a hříšníky. To by přeci jako duchovní mistr, učitel a zástupce Hospodina přeci neměl. Vždyť takovýmto jednáním poskvrňuje sám sebe… – Můžeme zde vidět v docela jasných konturách, jak se tu třou dva pohledy na ty, kdo jsou v podobenství zastoupeni „ztracenou ovcí“. Respektive jak se tu třou dva vztahy k těm, kteří jsou ztracenými ovcemi.

Ztracené ovce – hříšníci, celníci, lidé nevěřící nebo jen málo věřící, lidé mimo církev. V Ježíšově době to byli lidé, jež židé označovali za nepřátele. A jako takové bylo třeba si tyto nepřátele držet v dostatečné vzdálenosti. Ježíš tuto vzdálenost, bortí. Nejen, že se s těmito nepřáteli baví, ale on se k nim chová, jako k přátelům, jako by to byli jeho rodinní příbuzní. Jako by to byli jeho bratři. Baví se s nimi, jí s nimi, káže jim a slovem i skutkem jim ukazuje směr, kudy se mohou vrátit ke svému Otci. Ano, kudy se mohou vrátit ke svému Otci. Záměrně podtrhuji sloveso „vrátit“. Ježíš těmto údajným nepřátelům pomáhá se vrátit.

Proč se Ježíš k hříšníkům, lidem nevěřícím, lidem mimo církev chová tak přátelsky? Proč jim věnuje svou péči? Proč jim věnuje podobnou péči, jako dobrý pastýř ztracené ovci?...

Ježíš věnuje hříšným takovou péči proto, že všechny ty hříšníky a lidi mimo církev skutečně považuje za ztracené ovce, zatím co farizeové a zákoníci je mají za někoho, kdo je cizí, kdo je odjinud, někoho koho nikdy neznali, ani neznají, někoho nežádoucího. Někoho kdo se jim nikdy neztratil. Farizeové a zákoníci je mají za někoho, kdo si žádnou péči, ani tu Boží nezasluhují. Prostě by je nejraději hodili do koše. Vztah farizeů a celníků je úplně jiný než vztah Ježíšův. Proč je zde takový rozdíl?

Ježíš totiž nezapomněl na to, na co farizeové a zákoníci dávno zapomněli. Totiž že všichni jsme vyšli jako svatí od Boha. Jako takoví pocházíme z jednoho ovčince. Všichni lidé, všichni lidé na celém světě. Všichni lidé, kteří byli, jsou a budou. Všichni bez rozdílu, všichni pocházíme z jednoho ovčince – z toho Božího.

Ovšem všichni jsme se také díky hříchu Bohu ztratili… Všichni bez rozdílu už od Adama a od Evy – my věřící, i ti nevěřící, bohatí, chudí, bílí nebo tmaví, zdraví, nemocní, zmrzačení. Všichni jsme se Bohu ztratili.

Nás, co Krista následujeme, nás náš pastýř Ježíš Kristus, do onoho Božího ovčince už navrátil. Už nás polámané ovázal, ošetřil a uzdravil, a když je třeba tak znovu a znovu uzdravuje a ošetřuje, ale… pořád je tu jedno „ale“… Do tohoto Božího ovčince stále nejsou navráceni a uzdraveni všichni…

Ježíš, stejně jako Bůh Otec nezapomněl na to, na co farizeové a zákoníci zapomněli. Totiž jednak na to, že všichni ti, co jsou mimo víru v Hospodina, že všichni ti, co považujeme za lidi z venku, i ti co nám jsou nepříjemní – bezdomovci, malomocní, kriminálníci, prostitutky, i ti co mluví a jednají proti Bohu nebo jen proti nám, že nejsou ve skutečnosti nepřátelé. Že nejsou nepřátelé, neboť všichni oni i my máme stejné kořeny, oni i my pocházíme ze stejné rodiny, ze stejného ovčince. Druhá věc, na kterou farizeové zapomněli, je, že ty ztracené, není dobré házet do koše, že jim nepomůže odsouzení, odmítnutí či potrestání, ale naopak pochopení, soucit a láska. „Milujte své nepřátele“ je také Ježíšův výrok, který známe z kázání na hoře.

Ježíš tedy svým posluchačům připomíná, že ti co jsou ve svém duchovním i osobním světském životě mimo, že ti co považujeme za nepřátele či za zbytečné, i ti co vůbec neznáme a jsou nám tak trochu lhostejní, že i oni jsou našimi bližními, a že v tomto smyslu jsou našimi nejen potenciálními, ale už nyní skutečnými bratry, i oni jsou našimi přáteli – jenže ztracenými. Našimi bližními, našimi přáteli a bratry, které jsme ztratili. Které se ztratili nejen Bohu, ale i nám.

Hospodin Bůh na ně nezapomněl. A je třeba, abychom na ně nezapomněli ani my. Je tu i jedna naděje pro nás už dávno nalezené: Když na ty ztracené nezapomeneme a budeme na ně myslet s láskou a přátelstvím, podobně jako Ježíš, už nebudeme jen pouhými tupými ovcemi, ale také se staneme dobrými pastýři. A je dosti pravděpodobné, že se pak s každé navrácené ovce, z každého obráceného hříšníka budeme radovat podobně jako andělé v nebi. A to je víc než radost z nalezených brýlí, peněženky či ztracených dokladů. Amen.

Píseň: 627 – Má duše Boha velebí…

Ohlášky:

Píseň: 667 – Vítězi k poctě zpívejme

Přímluvná modlitba: (agenda)

Hospodine, ty jsi dobrý pastýř. Hledáš zahynulou ovci, polámanou uvazuješ,

nemocné se ujímáš. V Kristu ses ujal také nás, ovcí zbloudilých.

Modlíme se za ty, jejichž víra slábne a kteří začínají pochybovat; za ty, jež

pokušení sobeckého prospěchu odvádí od tebe; za ty, jimž pro spoustu břemen a

starostí pro tebe nezbývá čas; kteří ze strachu o svou existenci od tebe odpadají; za ty,

kdo se dostávají do hříchů, které je od tebe vzdalují.

Nedopusť, abychom byli lhostejní vůči těm, kdo opouštějí naše společenství a mizí

ve světě; dej, abychom je dovedli hledat.

Zmocni nás, abychom šli za těmi, kdo upadají do pokušení a bludů; dej nám prožít

nebeskou radost s každým, kdo se k tobě navrátí.

Prosíme, obnov svou církev, tak aby mnozí zatoužili po jejím obecenství, aby

všichni, kdo ve světě touží po míru a spravedlnosti, kdo hledají smysl svých životů,

našli novou naději a sílu ve tvém evangeliu.

(Následuje tichá modlitba.)

Otče náš… … amen!

Poslání: 1 Petrova 5,6-11

Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.

Požehnání:

Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo

bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten,

který vás povolal; on to také učiní. Amen. (1 Te 5,23n)

Píseň: 485 – Král věčný nás požehnej