Kladno, 17.5.2015 Výzva k připravenosti

 

Introit:            

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i našeho Pána Ježíše Krista

Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi!

Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám.

Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. (Žalm 27,7-9a)

 

Úvod:

Bratři a sestry zdravím vás a vítám na dnešní nedělní bohoslužbě. Ve čtvrtek 14. 5. byl den, kdy si církev připomínala svátek Nanebevstoupení Páně, tedy okamžik, kdy Ježíš Kristus, dá se říci, ukončil své pozemské působení… „Vystoupil na nebesa, sedí po pravici Boha Otce, odkud přijde soudit živé i mrtvé“ – to jsou slova, která při společném vyznání vyznáváme a čemu také věříme. Kéž jsme všichni připraveni v tomto soudu, až nastane, obstát. Nechť je nám k tomu pomocí i dnešní nedělní bohoslužba, ve které se budeme zamýšlet právě nad připraveností. Dnes tedy máme první neděli po Nanebevstoupení Páně, a přeji nám všem, abychom tento čas prožili ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

 

Píseň: 130 – Můj Pane, z hlubin volám

 

Modlitba:

Náš nebeský Otče, děkujeme ti, že nás stále obdarováváš svým pokojem a svou milostí. Děkujeme ti za dnešní den, kdy se opět můžeme setkat ve tvém jménu a posilovat společně svou víru tvým slovem. Děkujeme ti, že můžeme žít v zemi a v době, kdy prožíváme mír a svobodu. Děkujeme ti, že se nemusíme skrývat, že můžeme o své víře mluvit veřejně a beze strachu z toho, že nás za to bude někdo odsuzovat a tupit. Je to veliká milost, kterou mnozí nedokážeme docenit. A tak tě pro tuto chvíli prosíme, buď zde s námi v tomto bohoslužebném shromáždění, buď naším středem, a svým Duchem pravdy nám pomáhej tvému slovu porozumět. Vyučuj nás, povzbuzuj a oživuj naši víru, abychom v té svobodě a míru, který prožíváme, nepropadli předčasnému spánku. Amen

 

1.čtení: 1Pt. 4,7-11

Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. Kdo slouží, ať to činí ze síly, kterou dává Bůh – tak aby se všecko dělo k oslavě Boží skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva i moc na věky věků. Amen.

 

Píseň: 433 – Otče náš, milý Pane

 

Text: Podle starocírkevních perikop na dnešní neděli připadá text zapsaný - J 15,26-16,4a

Ježíš tu svým učedníkům ještě chvíli před zatčením říká:

Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.

To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést. Budou vás vylučovat ze synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha. To s vámi budou činit, protože nepoznali Otce ani mne. Ale to jsem vám pověděl, abyste si vzpomněli na má slova, až přijde ta hodina.

 

Kázání:

            Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu, oba texty, které jsme dnes četli (jak z první epištoly Petrovi tak z Janova evangelia), dalo by se říct, nás vyzívají k připravenosti. Zároveň nás informují, či varují, že přijdou dny, nebo že mohou přijít dny, kdy nebude lehké odolávat nepřátelům, kteří o Bohu nevědí, nebo ve své víře, že konají dobro, nám mohou dělat těžkosti, ba dokonce toužit o naší likvidaci. A z dějin známe, že taková období v historii už několikrát proběhla, pronásledováním prvních křesťanu počínaje a komunistickou totalitou dalo by se říci konče. Ale ono to ani tímto obdobím nekončí. A občas přijdou zprávy, že v některých zemích ta období útisku stále setrvávají.

            V naší zemi v současnosti prožíváme klid a mír, svobodu vyznání i toleranci. Nic podobného jako útisk, útlak, pronásledování, nic takového už přes dvacet pět let neprožíváme. Je nám dobře. Dalo by se očekávat, že křesťanství v takovýchto podmínkách bude jen vzkvétat. Pamatuji si, že když sametovou revolucí u nás skončila doba totality, že mnozí byli v naději, jak se kostely budou plnit novými věřícími. A dnes po uplynulém čtvrt století vidíme, že k žádnému velkému vzrůstu nedošlo a ani moc nedochází… Často se nad tím zamýšlím a kladu si otázku jak je to možné? Copak víra a naděje, kterou máme v Kristu, už není aktuální? Copak to co Kristus tomuto světu přinesl, je něčím překonané? Ať hledám, jak hledám, nic takového, co by bylo lepší, smysluplnější, životadárnější nenacházím. Stejně tak nenacházím ani větší či vyšší lásku, která by překonala tu, kterou nám projevil Kristus.

Proč tedy církev, víra a radost z Kristova díla neroste? Kde je chyba?…

            V naší zemi v současnosti prožíváme klid a mír, svobodu vyznání i toleranci. Nic podobného jako útisk, útlak, pronásledování, nic takového už dlouho neprožíváme… Přes to mám dojem, že se občas objeví nepřítel, který ze synagog, tedy z našich kostelů, vylučuje, přes to mám pocit, že tu stále nepřítel číhá, aby mohl v nestřežené chvíli zabít s domněním, že tím uctívá boha. Tento nepřítel však nenosí žádnou uniformu, ani se nehonosí rudými prapory. Dokonce ani křesťany nešpehuje, aby na ně donášel, tento nepřítel nic nepřikazuje a ani nic nezakazuje. A bůh, kterého tento nepřítel uctívá, ten se také změnil. Dokonce se tak změnil, že už vůbec nevypadá jako bůh, i přes to, že má mnoho podob a víra v něj je téměř samozřejmostí.

            Nepřítel, respektive nepřátelé, které mám na mysli, jsou lenost, lhostejnost, pohodlnost, uzavřenost a v neposlední řadě i rezignace a další podobné vlastnosti nás lidí, které si do rolí nepřátel můžeme docela lehce personifikovat. A bohem, kterému tito nepřátelé slouží je vše, co nabízí současná komerční, tržně ekonomická doba včetně moderně vyspělé techniky, bulvárních médií a podobných vymož