Kladno 1. 11. 2020 – 21. neděle po sv. Trojice   -  Spojme síly

Text:  Jeremiáš 29, 1 a 4-7 a 10-14

Toto jsou slova dopisu, který poslal prorok Jeremjáš z Jeruzaléma přesídlencům, zbytku starších, kněžím, prorokům a všemu lidu, které přestěhoval Nebúkadnesar z Jeruzaléma do Babylónu,... „Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem přesídlencům, které jsem přestěhoval z Jeruzaléma do Babylónu: Stavějte domy a bydlete v nich , vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy, ploďte syny a dcery. Berte ženy pro své syny, provdávejte své dcery za muže, ať rodí syny a dcery, rozmnožujte se tam, ať vás neubývá. Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj... Toto praví Hospodin: Až se vyplní sedmdesát let Babylónu, navštívím vás a splním na vás své dobré slovo, že vás přivedu zpět na toto místo. Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl, shromáždím vás ze všech pronárodů a ze všech míst, kam jsem vás vyhnal, je výrok Hospodinův, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás přestěhoval.“

Zamyšlení:

Sestry a bratři, milí přátelé, současná situace v ČR a v celém světě je neuspokojivá. Co by dala i současná vláda za to, aby milion chvil mohl uspořádat na Václaváku a jiných náměstích své protivládní manifestace? Znamenalo by to, že jsme na tom zdravotně lépe, že už řešíme běžné věci, při kterých nejde přímo o život. Je o čem přemýšlet. Jaký bude svět zítra?

Dnes je 1. a zítra 2. listopadu, je svátek všech svatých u katolíků, a my máme příležitost uctít své zesnulé blízké zkrášlováním hřbitovů. Navíc máme neděli, příležitost se nad tím vším zamyslet. Jak nám může Boží slovo pomoct, abychom to všechno nějak uchopili?

Připomeňme si část našeho dnešního textu: „Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem přesídlencům, které jsem přestěhoval z Jeruzaléma do Babylónu: Stavějte domy a bydlete v nich, vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy, ploďte syny a dcery. Berte ženy pro své syny, provdávejte své dcery za muže, ať rodí syny a dcery, rozmnožujte se tam, ať vás neubývá. Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj…”

Prorok Jeremjáš žil přibližně 600 let před Kristem, a přibližuje nám situaci vyvoleného lidu, která není nijak růžová. Židé jsou v exilu, v Babylonu. Mohli bychom si představit, jak je těžké žít v zemi, kterou jsme si nevybrali, integrovat se do lidu, jehož jazyk a zvyklosti jsou nám cizí. Ženy a muži, ke kterým prorok mluví, už nedoufají. Jsou smutní. V plánování jsou zdrženliví, nechtějí mít potomky, kteří se narodí jako otroci. Pokud něco plánují, je to spíš vzpoura proti svým utiskovatelům, než integrace a adaptace na nové podmínky. A vida, Jeremjáš jim říká něco jiného, co není v souladu s jejich představami. Bůh je ústy proroka zve, aby stavěli domy, vysázeli zahrady, vstupovali do manželství, plodili syny a dcery. To není nic jiného než výzva k tomu, aby prostě žili jako normálně, aby byli součástí dění v zemi, v níž žijí, aby se aktivně zúčastnili i jeho ekonomické činnosti.

Je v tom něco logického. Když budete přispívat k ekonomickému rozmachu té země, budete z toho těžit i vy. Když budete usilovat o pokoj té země, bude to pokoj i pro vás. Ať všichni spojí své síly pro dobro všech. Přesně toto je Boží přání, je to, co nám zde vzkazuje, že nechce soužení, ale blaho pro všechny. Spojme své síly tak, abychom z toho těžili všichni. Bůh nemá pro nás lidi jiný projekt.

V našem textu zazněl také slib, že Bůh přivede svůj lid zpět do zaslíbené země za sedmdesát let. Je to symbolické číslo. Říká jasně, že to budou jejich děti a vnoučata, kdo se vrátí ze zajetí, oni už ne. Bůh dává naději, a ne jednoduchý sen. Ta doba je zarážející. Sedmdesát let? My nejsme zvyklí čekat. Když slyšíme, jak dlouho to ještě máme vydržet, než se situace zlepší, jsme zoufalí, a nechceme to přijmout. Obracíme svůj hněv proti tomu, kdo nám slibuje něco vzdáleného.

Chceme výsledek hned, tady a teď. Chceme hned lék, který obrátí vývoj, vakcínu, která nám umožní odložit roušky. Chceme hned odpověď na globální oteplování, a zákrok, který ze dne na den změní a vyřeší klimatickou a ekologickou situaci. Všechno hned, čekání je nám cizí. To je náš problém. Jsem schopní ho vyřešit?

Pro Boha jeden rok je jako jeden den, a jeden den je jako jeden rok (říká apoštol Petr). Jeho (Boží) pojetí času je pro nás neuchopitelný. Ale co můžeme chápat je to, že tento Bůh je na naší straně, je s námi. Ví, v čem žijeme, dává nám potřebnou výzbroj pro naši víru a naději. Jak píše Pavel v textu z našeho prvního čtení: “Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry...”

Sestry a bratři, Boží bojovníci, jsme vyzbrojení, Bůh nám daroval duchovní zbroj pro kampaň o naději pro naše blízké a pro celý svět. Jeden z cest je modlit se, abychom byli trpěliví a vytrvalí. To nám říká i prorok Jeremjáš: “Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl.” To je skvělý příslib. Ale má Boží lid ještě sílu se přimlouvat? Myslí ještě na modlitby? Má sílu a náladu volat k Bohu, který dopustil jejich exil? Minimálně proti němu nezasáhl. Kde je Bůh a kdy zasáhne? Podobně se ptáme i my dnes. Kde je Bůh?

Právě, když máme dojem, že se Bůh schovává, můžeme si připomenout jeho slova, jeho slib: “Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě.” Jak můžeme tomuto Božímu hlasu, slibu, naslouchat? Jak tomu máme rozumět, když máme skleslou náladu? Nemáme problém slyšet o naději, když jsme ve stresu? Každopádně nepotřebujeme být hrdiny, ani ve víře. Bůh zná naši lidskou slabost a staví se k ní svým způsobem. Potřebujeme čas, abychom se ztotožnili s nadějí, kterou nám Bůh dává. Potřebujeme čas, abychom budovali budoucnost na nových základech. Všechno chce čas a důvěru. Potřebujeme být trpěliví.

Bůh slibuje, že se nechá nalézt všemi, kdo ho hledají a dotazují se ho, pokud tak učiní celým svým srdcem. Toto je pro nás výzva. A je také návod, jak máme hledat řešení. Máme zapojit svá srdce. Chceme-li najít řešení, které pomůže nám a ostatním, máme tak učinit z celého srdce, upřímně. To je jedinečný přístup. Jeremjáš chce, abychom byli upřímní a pravdiví. Udělat něco z celého srdce, znamená jednat s láskou, jednat nezištně. Ve spojení se vzdálenou nadějí, sedmdesáti let, to znamená, že mohu něco dělat, co dává celému světu naději, nezávisle na tom, zda zažiji, nebo nezažiji výsledek svého jednání. Bůh nás vede k zodpovědnosti i za budoucí generace, za své děti a vnoučata. Nejde o to mít výsledek tady a teď, a vůbec ne na úkor jiných. Boží projekt je dobro a pokoj pro všechny dnes a zítra. Dobré věci se budují s trpělivostí, mojí a tvojí, sestro, bratře.

Amen