Kladno
12.4.2020
Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj
vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje
a neděsí!
Zamyšlení:
Sestry
a bratři v Kristu, máme Velikonoce, slavené způsobem, jakým jsme nečekali.
Za normálních okolností se pravděpodobnost, že bych se vám teď ozval
touto cestou, rovná nule. Různé internetové platformy, které nám umožňují
alternativní setkávání, by nevznikly. Mnozí byste teď neseděli doma. Ovšem
jak se často říká, člověk míní, Pán Bůh mění.
Také
mám chuť vykřiknout, sestry a bratři, vyjděte, čeho se bojíte, Kristus už
zvítězil, vstal z mrtvých, už není důvod být zalezlí. Ano, náš současný
stav mi připomíná dny, kdy Ježíšovi učedníci zůstávali uzavření
doma, báli se vycházet, báli se být na očích. Byli rozrušení, chyběl
jim pokoj. Někteří z nich viděli svého Mistra naposled v Getsemanské
zahradě, kde byl Ježíš zatčen. Ježíš byl zatčen, ponížen, odsouzen,
ukřižován, pohřben. A víte, kam až sestoupil! No, a třetího dne vstal z
mrtvých. Jenže my to nemůžeme pořádně slavit. Situace nám to neumožňuje,
musíme se hlídat a být opatrní.
Kostely
zejí prázdnotou, jako kdyby se víra ztratila a křesťané vymřeli. Jenže,
sestry a bratři, Kristus žije a my s ním. Haleluja! Proto vám zvěstuji
takový malý zázrak. No, vlastně velký Boží zázrak.
Chtěl
jsem vám zvěstovat, milí sourozenci v Kristu, že když my nemůžeme do
kostela, do Božího chrámu, tak chrám Boží jde k nám. Ježíš, chrám Boží,
který byl zbořen a třetího dne byl znovu postaven, přichází ke každému
člověku. Nevadí mu, že máme zamčené dveře. Stačí, když budeme v očekávání,
on si k nám cestu najde. Do našeho neklidu, zamyšlení a plánování nejistého
zítřku nám říká: “Pokoj vám.”
Pokoj
vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám.
Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!
Pán
Ježíš nám dává pokoj jinak, ne jako dává svět. Jaký pokoj nám dává
svět? Umí to vůbec? Umíme si my lidé dávat pokoj? Víme, co to znamená,
dej mi pokoj. Známe se. TA NAŠE POVAHA ČESKÁ! V české povaze, když ti někdo
řekne, dej mi pokoj, znamená, že jsi otrava, prudič, vlezlý atd. Ten, kdo
ti to řekne, chce, abys ho nechal na pokoji, abys přestal otravovat, abys na něho
už nemluvil, aby sis ho nevšímal, abys mu zmizel z dohledu atd. To je jediný
způsob, jak člověk umí dát druhému člověku pokoj.
A
když člověk chce pokoj urvat, to je ještě horší. “Tak, ty mi nedáš
pokoj?” Když ti toto někdo řekne, a s vážným tónem, raději hledej
nejbližší únikovou cestu, a dej mu pokoj, než se dostaneš do situace, kdy
si o pokoj začneš urputně říkat ty. Lidé umí urvat pokoj výhružkami, násilím
a válkou. Ale umí také dotírat a neslyšet volání o pokoj.
Možná
nás někdo žádal a varoval dlouho, ať mu dáme pokoj, přeslechli jsme jeho
hlas. Záměrně, nebo jsme hluší? Začal nám vyhrožovat a nebezpečně se
blížit, přehlédli jsme varování, záměrně, nebo jsme tak slepí?
Když
člověk dělá něco, dobrého nebo špatného, a baví ho to, těžko přestane.
A dostane-li se do tempa, je jak v transu a nevnímá okolí ani varování. Většinou
ho zastaví důsledek, malér, když je už pozdě. Přeslechnout varování a přehlédnout
nebezpečí se nevyplácí. Najednou padají facky, a padají nafackovaní.
Fackující se dostává do tempa, vybíjí akumulovaný hněv. Fackovaný volá
o pomoc, chce pokoj, který sám nebyl schopen dát. Myslel si, že je nepřemožitelný,
že ho nic nezastaví.
Koho
bychom měli prosit o pokoj? Koronavirus, nebo Boha? Logicky bychom měli žádat
o pokoj, hádejte koho? Koronavirus? Obávám se, že je hluchý, nebo naštvaný
a k nezastavení, zvlášť pokud mu budeme dávat příležitost.
Tak
tedy ano, prosme Boha o pokoj. Není hluchý, a rád nám ho dá. Vždyť nám
ho slíbil skrze svého milovaného Syna, toho dnes už vzkříšeného Ježíše.
Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám
dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a
neděsí! Nechvěje a neděsí! To zní hezky. Bůh chce, aby se naše srdce
nechvěla a neděsila.
Když
chceme pokoj od koronaviru, znamená to, že chceme, aby nás opustil. Když o
to samé žádáme Pána Boha, znamená to, že chceme, aby Bůh byl s námi,
nechceme, aby nás opustil. Boží pokoj je Boží blízkost, je to dotek Boží
milosti a péče.
Pán
Ježíš se po svém vzkříšení opakovaně ukázal svým učedníkům. Pokaždé
je pozdravil slovy “pokoj vám.” Povzbuzoval a ujišťoval je o svém vítězství.
Učedníci zůstávali v domě, venku nebylo o co stát. Kdo nemusel, nešel
ven, a když někdo z nich šel ven, byl opatrný, ostražitý. Dějiny se
opakují, Ježíš vstal z mrtvých a my jsme zalezlí, ven chodíme omezeně a
ostražitě. Nevíme, jak dlouho nám to bude ještě trvat. Učedníci se plně
vzchopili až v den Letnic. Letos to vychází na 31. 5. Mějme naději, že po
Letnicích i my vyjdeme ze svých domovů. Do té doby prožívejme Boží pokoj
ve svých domácnostech, modleme se neustále za náš svět, za církev
Kristovu, za pokoj pro všechny, koho postihlo řádění pandemie.
Pokoj
vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám.
Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! Amen
Modlitba
Bože,
zachovej nám víru. Chceme, aby nás tvoje slovo doprovázelo, aby tvůj pokoj
zůstával s námi. Prosíme, aby v našich domácnostech panoval mír a porozumění,
abychom si vážili čas, který trávíme spolu.
Bože,
v těchto dnech si intenzivněji uvědomujeme, jak se lidská existence skládá
z mnoha momentů, ze světla a stínů, z radosti a smutku, pádu a povzbuzení,
odboček a návratů, loučení a shledání se. Všechno se děje v nás i
kolem nás. Dej nám na to všechno sílu.
Amen.