Kladno, 2.12.2018    Adventní

Text: Zjevení 3, 14-22
"A andělu církve v Laodikeji napiš: Toto praví Amen, ten věrný a pravý svědek, prvopočátek Božího stvoření:

Znám tvé skutky, že nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! A tak, že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst. Říkáš totiž: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji; a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, chudý, slepý a nahý.

Radím ti, aby sis ode mne koupil zlato přetavené v ohni, abys byl bohatý, a bílé roucho, abys byl oblečen a neukazovala se hanba tvé nahoty; a své oči pomaž mastí, abys viděl. Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání.

Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo vítězí, tomu dám sedět se mnou na svém trůnu, jako jsem i já zvítězil a sedím se svým Otcem na jeho trůnu.

Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím."

Zamyšlení:

     Církevní tradice určila na první adventní neděli text ze vzkazu, který Jan poslal křesťanům do Laodikeje. Není to nic potěšujícího. Zdá se, že autor je na své adresáty naštvaný, píše jim vážně o tom, jak je vnímá. Je to naléhavé, není čas na pečlivý výběr slov. Neoslovuje je přes nějaké vedení církve, přes radu starších, adresuje to rovnou ke všem. Píše to, co si myslí, že je správné před Bohem. A právě Bůh je to jediné, co ho zajímá.

     Neotáčí se kolem nějaké horké kaše, jde přímo na věc, bez diplomacie, bez kompromisu. Autor nepřemýšlí o tom, jaké nedorozumění mohou jeho slova vyvolat. S přesvědčením, že píše křesťanům, kteří jdou špatnou cestou a vzdalují se pravdě a víře, nabádá je, aby se otočili a změnili kurz.

     „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.” Proč autor toto píše? Zdá se, že křesťané jsou spokojení sami se sebou, odložili Boha, už netouží po jeho slovu, už netouží plnit jeho vůli, nestarají se o svoji víru, Bůh je nezajímá. Pro ně být křesťanem je samozřejmost. Přijali milost, která neklade podmínky ani nároky, neomezuje, hlavně když všechno funguje. Mají svoji pohodu a jsou připraveni udělat chybný kompromis neslučitelný s křesťanskou vírou. Už neslyší Kristovu výzvu, aby byli solí země a světlem světa. Svoje světlo schovávají tak, aby se nelišili od svého okolí. Radši se budou podobat svému okolí a jít s davem. Už nejsou sůl země, jejich sůl ztratila svoji podstatu. Nenaříkají, nesetrvávají v modlitbách, nevnímají nespravedlnost vůči nevinným, jsou lhostejní k nedostatku bližního.

     Autor dál píše: “Vždyť říkáš: ‘Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.’”

     Adresáti - křesťané zapomněli, že jsou jen žebráci a že za všechno, co mají, vděčí Bohu a jeho milosrdenství. Myslí si, že mohou dělat všechno a žít bez Boha, že mohou počítat jenom s vlastní silou, vlastním nasazením, vlastními nápady a vlastní moudrostí. Vytěsnili Boha ze svého života a už nepočítají s ním. Nepočítají ani s tím, že jednou stanou před Bohem, aby zodpovídali za své činy, za svoji lhostejnost a mlčení.

     Milí přátelé, poznáváme se v tom obvinění, které se vznáší na křesťany z prvního století? Nejsou tato slova aktuální i pro naši dobu? Křesťanství se hodně změnilo, naše víra se možná změnila, ale podstata je pořád stejná.

     Rizika přizpůsobit se světu, udělat chybné kroky a kompromisy neslučitelné s naší vírou jsou v našem světě možná větší než v počátcích křesťanství. Zdá se mi, že v dnešním společenství charakterizovaném konzumem, honbou za úspěchem, zábavou, ziskem a zážitky, není místo pro Boha. Není náš život více ovlivněn internetem a sociálními sítěmi než Bohem? Nečteme více média než Bibli? Nezajímá nás internetová kavárna více než kostel? Kde hledáme první pomoc, když se chceme poradit, když něco nefunguje? Na Googlu, ten vyřeší veškeré naše otázky a problémy. Bez Bible, bez Boha se obejdeme. Ale umíte si představit den bez internetu a Googlu? Smartphone, I-Padu, tablet, MP3, apod. Nepřipomínají nám tyhle vymoženosti zlaté tele, které si Izraelci vytvořili na poušti, když se vraceli z Egypta, aby si jím nahradili údajně nezvěstného Boha? A mysleli si, že se bez svého telete neobejdou. Přesně takhle to máme my dnes. Když nám vypadne internet, když se nám rozbije chytrý telefon, začneme panikařit, jsme bezmocní a nesví.

     Slyšíme ještě Boha a jeho hlas, když jsme zahlcení a zaneprázdnění tou moderní technologií? Ale když budeme chtít a budeme se snažit, můžeme slyšet Boha a jeho hlas. Náš svět není černobílý, je pestrý, a v té pestrosti má svoje místo i Bůh. Stačí chtít a vnímat ho. Autor našeho textu chce, aby lidé byli horliví pro Boha. To znamená, aby Bohu naslouchali, aby hledali pravdu, aby hledali Boží vůli a konali ji. To znamená také dívat se kriticky na všechno, na svět a na sebe samého. Každý si má uvědomovat, že není dokonalý a není soběstačný.

     Jelikož se náš život nenaplňuje tím, co máme, a náš svět je jen střípek ohromného celku, neměli bychom se spokojit s tím, čím jsme obklopení. Měli bychom hledat vyšší cíl, hlubší poznání sebe, světa a hlavně Boha. Měli bychom vystupovat proti všemu, co snižuje životy naše i druhých lidí, proti škatulkování, xenofobii, antisemitismu, šíření strachu z nereálné hrozby. To v nás vyvolává stres nad rámec našich běžných starostí. Neměli bychom být lhostejní k těm, kdo řeší pseudoproblémy a zatajují nám, nebo zkreslují skutečné problémy o klimatických změnách, o zamoření moře igelity a jinými “nezdravinkami”.

     Zamysleme se i nad sebou, zda nejsme také vlažní, neslaní, nemastní. Naše vlastní lhostejnost by nás měla znepokojit. Přemýšlejme nad chvílemi, kdy jen mlčíme a přehlížíme nespravedlnost a zlo kolem nás. Když jsme si nechali pro sebe něco, co jsme mohli věnovat druhým, když jsme vyjeli autem ve chvíli, kdy to nebylo nezbytné, když jsme pustili z kohoutku zbytečně větší množství vody, než bylo nutné, když jsme si koupili věci, které zas tolik nepotřebujeme - jen proto, že na to máme. Když nechápeme, že i my máme kus podílu na stavu našeho světa.

     Možná vás také napadá, když sledujete, co se ve světě děje, že je možná lepší dělat opičky - zavřít oči a pusu, zacpat si uši, nebo strčit hlavu do písku jako pštros. Ale není to řešením, a vůbec to neodpovídá tomu, co po nás chce Bůh. Nebuďme vlažní. Bůh chce, abychom měli jasný postoj. Abychom nebyli spokojeni sami se sebou ve své evangelické bublině, a lhostejní ke všemu, co se nás přímo netýká.

     Bůh nám svěřil zemi, abychom ji obývali a opečovávali. A každý člověk má díl zodpovědnosti. Každý člověk má právo na důstojný život. Bůh nám dal různé smysly, abychom byli schopní vnímat, co se se světem a jeho lidmi děje, jak někteří umírají ve válce, žijí v bídě, trpí nedostatkem lásky a spravedlnosti. Bůh má lásku ke svému stvoření, má nás jako svědky jeho lásky.

     Boží slovo nám ukazuje cestu lásky a vzájemnosti, a nedá nám pokoj, pokud se k tomu budeme stavět lhostejně. Chce, abychom byli vnímaví, abychom prokázali lásku slovy i skutky. Když o to budeme usilovat, Bůh nás bude doprovázet. Dá nám odvahu, když budeme váhat. Posilní nás, když budeme ztrácet sílu. Uzemní nás, pokud si budeme myslet, že si vystačíme s vlastními silami. Bůh nás zve, abychom mu důvěřovali, abychom počítali s jeho pomocí a milostí.

     V době adventu, která právě začíná, si připomeňme, že jedině Bůh je skutečným dárcem života, jedině on je tvůrcem skutečné naděje a pravé lásky. Otevírejme mu, aby vstoupil do našich srdcí s hojností života a požehnání. Amen!