Kladno 1. 1. 2017 Novoroční

Čtení: Izajáš 40,  27 – 31

Text: Filipenským 4,  10-13

Velice jsem se v Pánu zaradoval, že nyní konečně znovu rozkvetl váš zájem o mne. Mysleli jste na to sice již dříve, ale neměli jste příležitost. Neříkám to kvůli tomu, že bych měl nedostatek;  já jsem se totiž naučil být za všech okolností spokojen. Umím být pokořen, umím také mít hojnost. Jsem zasvěcen do všeho a každým způsobem: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.

 Zamyšlení:

    Sestry a bratři, počínaje dneškem si budeme asi tak do konce ledna přát s přáteli na potkání šťastný nový rok. Činíme tak v očekávání, že nový rok bude úspěšnější, přinese nové zkušenosti, setkávání s milými lidmi. A hlavně si budeme přát zdravíčko. Tolik přání jsme si psali a poslali s přáteli na dálku. Hlavně ty sms-ky, které teď frčí a vystřídaly pohledy, a také emaily, které vystřídaly běžné dopisy. A v neposlední řadě jsou i sociální sítě, které bohužel vystřídaly skutečná setkávání osobně.

    V této situaci četné nabídky moderních vymožeností, nám přeji, abychom si vážili každé osobní setkání, každou komunikaci tváří v tvář. Abychom si vážili, že Bůh nám přeje skutečný a ne virtuální život. Přeje nám skutečné obecenství a ne virtuální pěstování fiktivního obecenství. Kéž tyto vymoženosti slouží jako jen prostředek ke skutečnému setkání a prožívání obecenství. Kéž neprohloubí lidské odcizení ještě víc. 

    Pavel ve svých dopisech nešetřil přáním pokoje, milosti a pohody svým čtenářům. Nabízel přitom mnoho námětů k zamyšlení nad budoucností. Začátek roku se vždy nabízí k zamyšlení. Přejeme druhým úspěch, zdraví atd. A sami přemýšlíme o vlastním životě, co budeme dělat jinak než loni. Mnozí lidé vyjadřují různá předsevzetí, že přestanou kouřit, pít přehnaně alkohol, že budou více sportovat a jíst zdravě, budou méně sedávat u počítače, nebo hrát si s mobily atd. Obecně jsme nastavení tak, že chceme zlepšit svoji budoucnost. Chceme lepší zítřek. Začátek roku je ideální čas pro hodnocení uplynulého roku a přemýšlení o roku nastávajícím.

    Pavel v dnešním textu, řečeno v kostce, hodnotí minulost a hledí do budoucna. Vyjadřuje radost ze setkání s Filipskými. A na základě svých zkušeností vidí svoji budoucnost s nadějí a to ve víře v Ježíše Krista. Jeho hodnocení a výhledy mají tři hlavní body: uznání, doufání, a vyznání víry. To může být pro nás pěkné motto pro rok 2017. Spíš než nějaké předsevzetí, která se nám nemusí splnit, můžeme se řídit touto Pavlovskou stezkou.  Uznání znamená děkovat Pánu Bohu za péči, za všechno, co jsme dostali. Doufání znamená hledět do budoucna s nadějí. A budeme nadále vyznávat svoji víru v trojjediného Boha.

    Pavel hodnotí svoje misijní poslání. Popisuje svoje zkušenosti s chudobou. A my podle tohoto vzoru můžeme hodnotit rok 2016. Můžeme si vzpomenout na všechno podstatné, co se v našich životech odehrálo, co jsme udělali, zažili, dali, dostali atd. Je čas malé osobní inventury, abychom věděli, čeho se chceme vzdát, a naopak co si chceme uchovat, jaké byly krásné momenty, ke kterým se budeme ve vzpomínkách nostalgicky vracet. Nad čím jsme bědovali, koho jsme oplakávali? Nemůžeme zapomenout na ty, kteří nás opustili, kteří rok 2016 nedožili.

    Když nový rok střídá starší, uvědomujeme si mnoho věcí. Přemýšlíme, jestli můžeme uplynulý rok hodnotiti kladně, když se v něm událo to a ono. Klademe si otázku, zda rok, jež máme před sebou bude lepší, nebo máme očekávat horší časy. Ale obecně nemusíme uplynulý rok hodnotit nutně v kategoriích lepší – horší. Rok měl tři sta šedesát šest dní, a každý den přinášel něco jiného, stačí probrat jednotlivé momenty, momenty příjemné i ty nepříjemné. Možná si uvědomíme, že některé nepěkné chvíle nás nakoply, dodaly sílu a odvahu a přinesly nakonec i něco pěkného, co stálo za to. Uvědomíme si i vzácnost života a svoji vděčnost Bohu za něj.

    Stejně tak ani pro nový rok nemusíme mít jenom kladné očekávání. Ano, budeme doufat, že se nám bude dařit. Budeme také doufat, že když nastane nějaký nezdárný den, že Pán Bůh bude při nás stát, bude s námi a dá nám sílu a naději. Je třeba se na život dívat realisticky a nedělat si falešné naděje. Žádná euforie, ale také žádná panika, prostě život (je) takový, jaký je. Pro nás je důležité, když víme, že Pán Bůh je s námi a budeme vyznávat svoji víru. Svěřujeme se Pánu Bohu.

    Pavel nazývá věci pravým jménem, neváhá mluvit o své nepříznivé situaci a svěřuje se do Boží péče. Evangelium nás napomíná, ukazuje nám pravdu, která nás transcenduje. Učí nás, abychom se neuzavírali sebestředně do svých jistot a také abychom se netápali ve svých nejistotách. Evangelium nám nabízí jiný pohled na život, nabízí nám poznání Ježíše Krista, od něhož se učíme. Jeho narození v nekomfortních podmínkách nám říká, že život je nevyzpytatelný a my máme být připravení na všechno možného i nemožného. A budeme při tom věřit, že náš Nebeský Otec je s námi, tak jak byl se svým Synem od narození do konce. Svoje obavy, selhání, ztráty můžeme svěřit Pánu Bohu a věřit v jeho milost zjevenou v Ježíši Kristu. Bůh nás povolává k životu, připravuje nám cestu, pomáhá nám kráčet cestou žití den co den. Jeho milosrdenství nás staví na nohou, když padáme. Dává nám nové začátky, když jsme v koncích.

    Pavel ve svém hodnocení neuzavírá minulost s tím, že čeká lepší časy. Dívá se na život realisticky. Poznal mnoho stránek života, jak píše: „Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek.“ Život je prostě dynamický, je skládankou krásných a špatných časů. Pavel to ví a nenaříká, vyjadřuje radost z těch, kteří mu pomáhají, je vděčný Bohu, který mu takový život dal. Nežádá, aby mu Bůh dal lepší život, je spokojený a hrdě konstatuje, že se naučil žít s tím, co má, nebo řečeno přesněji jeho vlastními slovy: „naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzí, dovedu mít hojnost.“

    Nota bene, když mluvíme o Pavlovi, řeč nemůže být jenom o hmotných věcech. Pavel je inspirativním vzorem protikladů. Trpěl nedostatkem víry, potom měl víru na rozdávání. Trpěl neláskou a touhou zahubit Kristovy následovníku, potom se stal skoro fanatikem Krista a jeho evangelia. Miloval Ježíše a zasvětil mu svůj život. Svobodně cestoval po okolním světě, hlásal evangelium, zakládal sbory. Ale trpěl i nesvobodou ve vězení. Byl milován i nenáviděn. Sílu mu dávala víra v Boha, který ho doprovázel v nouzi i ve zdaru. Pavel žil z Boží vůle.

    Pavlova nouze měla mnoho tváří. A takový je, milí přátelé, sestry a bratři, i náš život. Někdy máme hojnost zdraví, jindy ne. Někdy máme materiální nouzi, jindy máme nadbytek. Někdy jsme lidmi pochválení a vítaní, jindy nás zatracují. Co na to Pavel? Hrdě prohlašuje:  „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.“

    Co my na to? Můžeme vyznat s Pavlem, že také všecko můžeme v Kristu, který nám dává sílu. Nebudu vám říkat fanaticky, že protože věříme, nic nepěkného se nám nemůže stát, že všechno bude OK. Zvu vás k tomu, abychom byli připravení na všechno a vyznávali svoji víru v Boha stvořitele, který o nás ví a chce s námi být ve dnech dobrých i ve dnech, kdy nad námi slunce nevyjde. Zvu vás k tomu, abychom si vychutnali krásné časy roku 2017 ve svobodě, k níž jsme pozvaní v Ježíši Kristu. Zvu vás k tomu, abychom čerpali sílu u Boha pro časy, které si v životě nepřejeme, ale přicházejí. Zvu vás k vděčnosti Bohu, který byl s námi, je s námi a bude s námi. Amen

Poslání:

Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce. (1. Korintským 16, 13–14)